#5 Brno vs. Praha

Pondělí v 22:02 | Maggot |  Brog
Každej o tom někdy slyšel. Praha a Brno do sebe jednou už celkem dlouho. Nevim jakej to má důvod ani smysl. Tyhle města mezi sebou prostě vedou studenou válku. Praha má metro, Brno nejvyšší barák v Český republice. Kdo bude první ve vesmíru? Který z těchto měst je lepší? Jelikož se zdržuju v obou těchto městech, přicházím, abych to rozsoudil.

Na Prahu mám jaksi trošičku averzi. Nevim proč, asi mi vadí ty lidi tam, nebo je to výchovou. "Ten jezdí jak kokot, to bude určitě Pražák" znáte tu hlášku ne? Když vám to cpou od malička, tak si zvyknete, že Pražáci jsou kokoti. Praha mi tolik k srdci nepřirostla. Na druhou stranu je to hlavní město naší krásný republiky. Maj tam spoustu krásný a významných památek. Stejně jsem se radši rozhodnul pro hlavní město Moravy a nechávám do sebe v Praze šít. "Brno, brno, buzerantů plno." slýchávám často, i když ten rým krapet pokulhává. Taky jsem se v Praze dozvěděl, že Brno chce bejt hlavní město ČR. Což jsem si nevšim, že by po tom nějakej Brňák toužil.

Do srovnání přichází Brno - město penisů. Všude tu máte kokoty. Nevim, jestli to jsou parodie na Prahu (penisorloj, vytáhlej kůň,..), nebo snaha se jí vyrovnat. Pevně doufám ,že to první. Metro tu neni a místo tramvají - šaliny. Pořád to pojmenování nechápu. Žádnou návaznost z historie jsem nenašel. Hlavní nádraží vypadá jak doupě bezdomovců - nebo možná je. Ale Brňákům je to nějak jedno. Těm je tak celkově dost věcí jedno.

Na fejsbůku existuje stránka Pražský institut pro urážení Brna, která slouží pro výsměch Pražáků Brnu a výsměch ostatních obyvatel ČR Pražákům. Šijou do Brna jak se dá, ale Brno si v klidu sedí a šťouchá do ledničky na stromě. Na popud této stránky vznikla další s názvem Brněnský institut pro ignorování Prahy. Jde vidět, že ten souboj je trochu jednostrannej. V Praze jsem už slyšel tolik nadávek na Brno a v Brně žádnou (možná je to tim, že jsem měl zatím možnost bavit se jen s dvěma domorodci - jinak jsou tu studenti odjinud). Brno je celkově založený na studentech a Praha na cestovním ruchu - podle mýho. Každý z těch měst je něčím výjimečný, něčím krásný a něčím hnusný.

A teď přichází můj rozsudek. Počkej si.... Děláte si prdel? Nemůžu to rozsoudit, Jinak mě dřív nebo později, v jednom nebo v druhym městě, ukamenujou. Stejně asi po tomhle článku musim čekat šutry do hlavy. Ještě že neni moc velká šance, že to někdo dočte. A ten kdo to dal, tak se nic nedozvěděl. Díky za ztrátu vašeho času, Váš Maggůtek - kokůtek (další do brněnské sbírky).
 

Živote, zbláznil ses?

10. října 2017 v 20:21 | Maggot |  Poesie
Živote, zbláznil ses? Co se to děje?
Sotva se rozkoukám a svět se mi směje.
Živote, co děláš? Kam to tak pospícháš?
Říkáš mi: "Mladej, ty už si nezapícháš."
Živote, neber mi všechny mý hračky,
místo nich cpeš mi jen samý sračky.
Živote, co to je? Prej nová éra?
A co ty chlupy kolem mýho péra?
Živote, co o tobě malej hoch ví?
Sotva jsem vylezl z matčiny pochvy.
Živote, proč jako? Proč se mám prát?
Chceš, abych chcípnul? Já tě mám rád.
Živote, proč slyším ty divný hlasy?
Proč nemám radost a řídnou mi vlasy?
Živote, zbláznil ses? Jsem ještě dítě.
Živote, vrať se mi, zas zpátky chci tě!
Živote, ty vole, co mi to provádíš?
Já jsem ti věřil a ty mě podvádíš.
Živote, živote, prosím tě moc,
nech mě se vyspat jedinou noc.

Můj život

9. října 2017 v 0:31 | Maggot |  Ostatní šílenosti
Chcete vědět něco o mém životě? To je zbytečné. Člověk nemá rád nudné věci a já svůj život za nudný považuji. Proč si to myslím? Lidé se denně trápí, jsou v depresích, dokonce páchají sebevraždy, kvůli stresu, kvůli svým starostem. Mou jedinou starostí je, jestli budu mít s kým jít večer na pivo. Nevyjímám se, ale nezapadám. Hraji na přání a nedělám problémy. Jsem v něčem výjimečný? V mnoha věcech, ale vlastně v ničem. Je zajímavé, jak nuda může tolik bavit.

Jsem jako další ozubené kolečko v barvě khaki zapadající do šedivého soukolí. Jsem jako hráč na mechanické piano. Rozdávám radost a umění, potěšení pro uši, ale nejsem to já. Jsem tichá voda, co vydává hluk a mele furt to samé dokola. Jsem systém - ve skutečnosti jen jeho součást, ale přiznejme si, co by bez takových součástí systém byl?Nefungoval by. Někdo mě urazí? Nevadí. Trápí to člověka v jihovýchodní Asii? Asi těžko. Naděje v beznaději umírá. Žiji jen pro to, abych zemřel. Žiji? Jistě vím, že existuji (i když o tom by se dalo také polemizovat). Žití není snadné dokázat.

Neustále něco hledám a hledáním vše ztrácím. Hledám sebe, hledám směr cesty, po které jdu, aniž bych tušil, že její směr je dávno předepsaný. Hlásám vše, co je správné, přestože s tím nesouhlasím. Proč? Protože to společnost vyžaduje. Pro společnost udělám cokoliv. Vstávám, kdy nechci. Tvořím něco, co nechci pro někoho, koho nemám rád. Platím za to, co jsem nechtěl. Usínám pozdě s pocitem viny. Ano, toto je vážně můj život - Můj nudný život. Kdo dá víc?
 


#4 FASTfest

7. října 2017 v 1:12 | Maggot |  Brog
Tak jsem se rozhodl, že zajdu na fesťák pořádanej fakultou stavební. Vstup za padíka - to chceš. Sice mě ty kapely nijak nelákaly, ale je fajn si dát pivko a pokecat. Konečně už jsem tam nestál sám jak penis na brněnskym náměstí. Pár lidí z naší skupiny (třídy) se přidalo a to se hned pilo líp. Hlavně týpek u výčepu mi dal na pivko i množstevní slevu. Takže mě konečně zase potkalo štěstí (zatim).

Vystupoval tam Pokáč. Jeho songy jsem moc nevnímal (už), ale kecy měl vtipný. Přišla i nějaká jeho prej známá písnička. Měli jsme na něj řvát: "Co z tebe bude?". Za odměnu, kdo řval nejhlasitěji, nemusel druhej den na přednášku (na kterou stejně nemusí, takže to postrádá význam). Řval jsem jako o život, ale k sobě. Ptal jsem se sám sebe: "Co z tebe bude?". Pak jsem koukl na padající pivní pěnu a zjistil jsem, že je to vlastně jedno.

Jako meziprogram v době zvučení kapel si pozvali nějaký bajkery - hezky, pěkněé. Jeden z nich byl stavař a druhej zubař - fakt super kombinace - navíc se to trochu rýmuje - hezky, pěkněé. Týpci si rozestavěli rampy a hopsali tam na kolech. Clkem drasťák přišel, když si vytáhli lidi z publika, položili je na zem a skákali jim kolem hlav a přes ně. Někdy chyběly milimetry. Ale chápu to, zubař chtěl mít kšefty. Navíc po každym podařenym skoku říkal: "Hezky pěkněé." Až mi z toho začlo hrabat. Hezky pěkněé!

Jak to skončilo na FASTu, přesunuli jsme se do Elevenu na afterparty. Točili tam Krušovice a Starobrno. To přišlo dilema. Z čeho bude příjemější se posrat? Myslim, že už jim chyběla jenom třetí pípa s nápisem Gutalax a bylo by to komplet. Přešel jsem teda rychle zase na rum s colou. Na baru jsem potkal Juru z Ukrajiny. Víte jak často lidi říkaj: "Už nikdy nebudu pít." a stejně to za tři dny poruší? Tak já mám větu: "Už nikdy nebudu pít s Ukrajincema". Vim, že jsem posledně dopadl dost špatně, předposledně taky a vlastně kdykoliv, kdy piju s Ukrajincema, páč oni to umí a takovej zasranej pivař, jako já je nedožene. No nic, tak jsem to porušil a začli jsme s Jurou vodkovat.

Vypadl jsem kolem jedný z Elevenu. Octnul jsem se někde... na nějaký... em... ulici... nejspíš v Brně. Ale jako, že bych věděl kudy jít, tak to se říct nedalo. Vybral jsem teda nejhezčí cestu a tou se vydal. Nedaleko na zastávku přijížděl bus, tak jsem ho doběhl. Akorát on jel jaksi na druhou stranu, než jsem chtěl. Tak jsem vystoupil a vydal se pěšky bloudit po Brně. Natáhl jsem se v parku pod Špilasem (vůbec jsem nevěděl, že tam je ten slavnej hrad - myslel jsem, že tamtim směrem najdu koleje). Pak mám nějaký menší vokníčko, nebo jsem se prostě teleportoval na Konečnýho náměstí. Potkal jsem nějakou dívku (pizdu) z Masaryčky. Byla na tom hůř, než já a to vždycky potěší. Prej někde kalila s kámošema a nevěděla přesně kde. Chtěla zpátky za nima. Tak já, dobrosrdečný hoch, jsem jí pomohl. No, ona ta pomoc spočívala v tom, že jsme ve tři ráno chodili od vchodu ke vchodu a zvonili na všechny zvonky. "Ještě jednou zazvoníte a zavolám na vás policajty!" řval starej rozespalej chlápek ze dveří. Tak jsme zazvonili ještě jednou. Za zkoušku to stálo. Chlápek vyletěl, že už volá policajty. Na to se ta holka chtěla procpat dovnitř a začla se s nim prát. K zastávce přijížděl noční (jakože rozjezd víš co?), tak jsem se na to vysral a vběhnul do busu, ať si to tam spolu vyřídí.

Konočně jsem dojel na kolej (kolem čtvrtý). Otevřel jsem dveře, lehl si na postel v těch špinavejch hadrech a spal. Budík jsem ráno samozřejmě hned zamáčkl a spal dál. Jaksi jsem zaspal přednášku z matiky, na kterou jsem si slíbil, že půjdu. Tak jsem měl aspoň pro sebe omluvu, že jsem řval na toho Pokáče a díky tomu jsem nemusel na přednášku. Když jsem se vzbudil podruhý, přehodil jsem triko a s nějakým tim zbytkovym promilíčkem pod kůží se vydal na cvika z pozemáčů. A ta holka? Možná skončila na záchytce. Co já vim? Je mi to jedno. Nebyla můj typ.

Oxymor

3. října 2017 v 1:39 | Maggot |  Poesie
Za noci dlouhé oči jsou bdělé,
obloha temná píše mi epitaf.
Když je mi nejhůř, tak je mi skvěle.
Štěstí je vlastně můj nejhorší stav.

Nešťasten z radosti, miluji deprese.
A co víc? Že si v tom libuji.
Mé hnusné chování už nikdo nesnese.
Všechny nenávidím, tudíž je miluji.

#3 Najít si kamarády je těžký

1. října 2017 v 23:36 | Maggot |  Brog
Najít si kamarády je fakt těžky. Kdo tvrdí opak, tak kecá. Jasně, když jste na místě, kde někoho znáte a ten zná někoho dalšího, je to ízy jak špízy. Jenže když se dostanete na místo, kde jste předtim nikdy nebyli a jste tam samotní, tak to tak lehký neni.

Pak může nastat ještě horší případ (můj), kdy jste debil a máte rýmu. První dny v brně jsem měl nehoráznou rýmu. Fakt nechutnou. Soply ze mě stříkaly do všech stran. S takovym člověkem úplně kámoš bejt nechceš. Vono se to nezdá, ale to smrkání na přednáškách je celkem trapný. A jde to slyšet! Lidi si ode mě odsedali, aby taky něco nechytli.

Potom přišla jedna párty. Říkal jsem si: "Jo, půjdu tam, najdu tam kopu novejch kámošů." Hm, leda hovno. Před tou párty jsem se stavil u Leona na jedno, seděl jsem sám u stolu a rozjímal nad životem. Všichni na mě čuměli jak na debila. Zvedl jsem se a vydal se na párty. Přišel jsem tam s mikinou Brno University of Technology 1899. Prej si jí máme vzít, říkali. Prej jí takhle na párty nosí všichni, říkali. Jasněééé, řekl jsem, ale byl jsem tam jedinej kokot v týhle mikině. Dal jsem si jedno projímadlo (Starobrno) a sedl si zase sám ke stolu. Nerad se totiž vtírám. Vypadá to pak divně. Za nedlouho si ke mně přisedli týpci z jiný fakulty. Následovalo představení, trapný ticho, a jejich vlastní konverzace. Když jsem si šel pro pití, na mym místě už seděl někdo jinej. Takže se mnou vyjebali. V dost ovíněnym stavu jsem pak potkal týpka ze třídy. Začal jsem mu promlovat do duše. Od tý doby mě radši ani nezdraví.

Zašel jsem na Hudbu z FEKTU. Hrála tam super metalcorová kapela. Lidi tam pogovali a moshovali a ták. Tak jsem si řekl, že aspoň někdo s kym bych něco společnýho. Přidal jsem se do kotle. Rozjížděl jsem si mosh jak josh. A stejně jsem nenatrefil na nikoho, kdo by měl zájem se se mnou bavit.

Nakonec mě ale zachránil týpek (Filip) kterej si ke mně přisedl na geologii. Přesto, že jsem mu asi taky připadal divnej, měl zvláštní potřebu stmelovat třídu a seznamovat nás mezi sebou. Tak už aspoň mám s kym jít na pivo. A to je fajn

Nejsem polonegramot

29. září 2017 v 16:19 | Maggot |  Přání a stížnosti
To co chcy sdělyd ě jasně napsaný v nadbizu. Chápež né?
Mám problém a rzhodl jsem se požádat o radu. To, že dělám gramatický chyby a zapomínám na písmenka je u mě normálka, zvlášť, když to většinou nepíšu střízlivej. Ale nejvíc mě štvou chyby o kterých dobře vim, ale nemůžu je opravi. Dost mých řádků končí předložkou. A co jako s tim? Klasický wordovský zkratky nepomáhaj. Mezera si prostě rozděluje řádek. Takže se táži a žádám vás o radu. Dá se to nějak udělat, abych měl za každou spojkou pevnou mezeru? Nebo prostě budu vypadat pořád jako debil na druhou?

Další články


Kam dál