#15 Druhej akadrok

15. října 2018 v 0:12 | Maggot |  Brog
Prej už zase chodim do školy. Ví o tom někdo něco? Pracovní prázdniny skončili a já se ještě nějak rozkoukávám. Nikdo mi neřek, že mě čeká už pátej tejden zimního semestru. Zejtřejší zápočtová písemka z pevnosti a pružnosti jde taky zatim nějak kolem mě. Ani Servít mě nestraší ve snech (nejznámější profesor, kterej učil pevnost a pružnost na ČVUT a všechny vyházel). Čekají mě další a další písemky a já už ani nevim, jak se integruje. No co? Srát na to! Hlavně, že si to užíváme.

Samozřejmě jsme první dny v Brně nesměli opomenout naše oblíbená místa, a tak jsme zašli na Skleněnou louku, do Veselý husy a k Dřevěnýmu vlkovi. Taky jsme objevili pár novejch podniků. Na pokoji jsem se Šafym. Rozhodl se jít se mnou na pokoj, abych ho donutil k pilnému studiu, ale místo toho jen prohlubujeme sklony k alkoholismu. Ale co víc by si mohl přát člověk, kterej jde se mnou na pokoj? I když toho úchylnýho veterináře z minulýho roku, kterej se furt díval na pitvy koňů, jsem nedonutil ani k jednomu pivu.

K mému lajdačení přispívá i to, že letos dojde k lámání chleba. Budeme se rozhodovat, jakým směrem se chceme vydat do budoucna. Musíme si zvolit obor. Proto máme v rozvrhu od každýho oboru jeden předmět a všichni tam dělaj, jak je to fajn, aby nás nalákali právě na ten jejich obor. V tomhle ohledu mě zaujala voda. První dva tejdny jsme měli na cvika holku, která nám promítala fotky svých opilých spolužáků a říkala nám, jak se na vodě jenom chlastá. Vim, že to zní paradoxně, ale ano - vodaří pijí alkohol. Třetí tejden přišla holka, že má pro nás prezentaci, kterou ještě neviděla. Oznámila nám, že se nemáme na nic ptát, protože stejně o tom nic víc neví. "Vodní eroze - o tom jsem třeba v životě neslyšela, dokud jsem na to nezačala dělat bakalářku." komentovala nadpis v prezentaci. "Pedologie mě nikdy nebavila, ani vlastně nevim o čem to je." další nadpis. Pak nás vzala do laboratoří s tim, že nám žádnej pokus neukáže, protože žádnej neumí. Tak jestli to dal člověk s takovym přístupem, tak to přece musim dát i já. Že by se změna školy nekonala? Ale ta čeština mi fakt chybí a matika mě fakt sere.

To, že moje lenost je čím dál tím horší poznáte asi v kadenci přidávání příspěvků a gramatice a stylistice v článku (jsem línej to po sobě číst). Kdybyste našli chybu, tak mi to prosím napište do komentářů. Nejspíš to neopravim, páč jsem línej, ale budu o tom vědět. Mějte se krásně a milujte Brno, páč: Brno je malé, malé je hezké, hezké je milé, milé je Brno!


 

Mám odpor

29. září 2018 v 23:44 | Maggot |  Poesie
Mám odpor k lidské práci,
nelidským podmínkám
a systému světa.

Ten pocit se mi furt vrací -
od nikud nikam
a ze mě je sketa.

Neskutečně dlouhé chvíle,
při nichž smůla je při mně,
lepší je do oka drát.

Zbytečná je vaše píle.
Přiznejte upřimně:
Kdo z vás má svou práci rád?


Lahev od krabicáku

26. září 2018 v 21:05 | Maggot |  Ostatní šílenosti
Když čtete nadpis, tak si asi říkáte: "Kurva co?" Dovolte mi, abych vám přiblížil počin jménem Lahev od krabicáku slovy Jana Rosenthalera:
"První láhev od krabicáku byla nalezena v hrobě egyptského faraona Tutanchamona. Je pravděpodobné, že se v té době jednalo o posvátný předmět s velkou magickou silou.

Toho si všiml později i Ježíš Kristus, který právě víno z krabicáku často popíjel. Bohužel právě jeho láhev, dnes nazývaná Svatý grál, byla až do nedávna ztracena.

Až teprve v roce 2018 ji skupina plzeňských géniů našla díky rozluštění hádanky ukryté v pátém Ježíšově evangeliu. Díky dnešním možnostem 3D tisku ji jako správní kapitalisté rozmnožili a vy nyní můžete také upít ze slavné láhve od krabicáku..."

Jak jste tedy z Honzových slov pochopili, jedná se o almanach plzeňských literátů. Snad se na mě nebude zlobit, že jsem tu citoval téměř celý jeho úvod. V tom almanachu figuruji samozřejmě i já. Dostal jsem prostor celých 7 stran pro svou tvorbu. Do těchto sedmi stran se mi podařilo nacpat devět básní. Něco jste mohli číst tady na blogu, ale většinu z toho jste ještě nečetli a možná si to ani nikde jinde nepřečtete.

Almanach vytvořilo osm mladých cápků pohybujících se po Plzni. V Dobrovským, ani u jiných Vašich knihkupců tenhle LOK nehledejte. Vyšlo to tak trošičku samizdatově. Takže knížečky máme u sebe. Kdo by měl zájem stačí napsat. Stojí to stovku a když mě pozvete na pivo, tak dostanete slevu. Tomu se říká sakra obchod!

Básně jsou uvnitř veselé i smutné. Některé z nich už dosti hraničí s prózou, další jsou zase libozvučné s pravidelným či nepravidelně pravidelným veršem. Prostě se tam dočtete výplody naší zbytečné generace postižené depresemi, bipolárními poruchami a jinými nemocemi, které si vymýšlíme, abychom byli zajímaví. Nejsme.
 


Předvolební bizár startuje

7. září 2018 v 1:44 | Maggot
Čekají nás komunálky a politické strany začaly bojovat o naši přízeň. Bilboardy zse kromě českých vlajek zaplní kstichty neznámých maníků kandidujících za známé strany. Tedy v těch větších obcích. V malym městečku stačí koupit sousedovi pivo a už máte téměř vyhráno. Do malýho městečka s malým rozpočtem si asi málokdo přijde nahrabat. I když netvrdím, že to nejde.

"Je to kampáň!" řekl by náš milý strýček, který si nás brzy všechny koupí. Je to kampaň a politici se v ní můžou roztrhat, aby měli co neoriginálnější slogany a co nejvíce zaujali lidi. Pak se na bilboardech různých stran objevují informace, že jeden má na druhého telefonní číslo. Jako proč? Vážně najdete slogany jako "Číslo na Petra mám!" nebo "Petr má číslo na můj mobil." Myslím, že šlo pokaždé o jiného Petra. Ale co nám je do toho? To jako zlepší v té obci život, když si dva lidi na sebe dají telefonní číslo?

Někdo sází na usměvavé tváře, jiní zase na superhrdiny. Ksichty jsou na plakátech asi potřeba. Radši nemluvím o SPD, kde jejich grafik dokončil první lekci ve fotošopu a k připravenému plakátu s uměle vypadajícím Tomkem přidává fotku dalšího zoufalce, který je ale úplně jinak nasvícený (bohužel ne osvícený). Vedle obličeje si samozřejmě musíte všimnout sloganu a když už vás neinformují o výměně kontaktů mezi sebou, dočtete se občas fakt zajímavý věci. Nejvíc mě dostala paní Kateřina, která kandiduje v Brně (zase to Brno). Slogan na plakátu, kde je vyfocená s nějakým týpkem zní: "Kateřina chce lepší komín." Brno jede! Ale neni to moc? Přece jenom by si některé věci mohla Kateřina nechat pro sebe. Možná protože lidi, kteří to vytvářeli, moc dobře věděli, že se to bude sdílet po sociálních sítích a lidi se sice pobaví, ale zapamatujou si to. I já to sem dávám. Proboha, proč to dělám? Zastavte mě někdo!

Komunisti zase vsadili na upřímnost. Na jejich plakátech stojí: "Vaše problémy - náš program." Ještě tam mohli dodat něco vy stylu "již od roku 1948." S originálním sloganem přišel i Patrik Nacher, kterej sice už svou žildi má a nikam nekandiduje, ale v době, kdy se se slogany roztrhl pytel, chtěl mít taky svůj slogan. Vymyslel tedy "Tak si Nacher!" Konkrétně: "Chceš přijít do naší země a nepřizpůsobit se našim zvykům? TAK SI NACHER!" Z toho se musí přeci každý žadatel o azyl pochrat a radši si hned navlíkne ponožky a na to nazuje sandály.

Když to vidim, jsem rád, že jsem obyvatel malé malebné vesničky. Vy se z toho klidně pocherte!

50 let a stále nepoučeni

21. srpna 2018 v 23:57 | Maggot |  Přání a stížnosti
Jo, vzpomínám na osmašedesátej, kdy... ne, kecám. V srpnu 1968 se flákal i můj táta v břiše svojí mámy, natož aby se dalo mluvit o mé existenci. Takže jakej mám důvod se k dnešnímu výročí vyjadřovat? V tý době jsem nežil a vim kulový, co se tenkrát stalo. Jenže teď jsou toho plný internety a vzpomíná úplně každej. No, jeden starší pán na hradě má asi větší starosti s vyměšováním, než aby vzpomínal a povídal.

To, co se před padesáti lety stalo, bylo svinstvo. O tom nelze pochybovat a vše už bylo řečeno. Nemám tedy k této události víc co říct. Vyjádřim se proto raději k dnešku, který už téměř končí. Nechápu, jak je možné, že někdo může tento čin obhajovat, přestože se o tom dá dohledat tolik informací. Žádná z nich nenasvědčuje tomu, že se jednalo o bratrskou pomoc. Nevím, zda je to nevzdělaností, ale jiné důvody bych za tím nehledal. Třeba se mýlím.

Pan prezident řečnění radši vzdal. Nebudu hádat jaký měl k tomu důvod. Byly by to jen doměnky a nakonec to je moc dobře, že zůstal potichu. Řečnění se teda dneska ujal bývalý agent StB. Jak může někdo, kdo má v rudym svinstvu prsty, řečnit na pietní akci a vzdávat holt těm, které to rudé svinstvo zabilo? To je plivání na jejich hroby. Naštěstí řečník dostal to, co mu patřilo. Přes pískot neslyšel vlastního slova.

Je skvělé si zavzpomínat, připomenout si to špatné a třeba se z toho poučit. Jenže někteří z nás jsou nepoučitelní. Je celkem ostuda, že následníci těch, kteří tu spoustu let potlačovali svobodu a základní lidská práva, jsou opět blízko k moci. Kolik lidí zemřelo kvůli nim zemřelo? Lidi, kteří se snažili to změnit a protestovat proti invazi, proti režimu. A my uděláme tohle? Styďme se! Všichni!

#14 Prázdniny nejsou v Brně

15. července 2018 v 22:52 | Maggot |  Brog
Omlouvám se všem svým (asi třem) příznivcům, že jsem dlouhou dobu nic nezveřejnil. Moc rád bych se vymluvil na nedostatek času, ale o prázdninách je to trapné. Může to být pravda, ale je to trapné. Ani jsem nestihl zhodnotit své druhé zkouškové. Už si z něj moc nepamatuju, protože o té doby uteklo moc času a promile pod kůží, ale pokusím se rozpomenout.

Nejvíc mi v paměti utkvěl zážitek s docentkou Himmlerovou. Večer před zkouškou z matiky jsme trochu popíjeli (s kamarády, ne s paní docentkou). Jak se to tak stává, ráno mi nebylo nejlíp, a tak jsem se šel omluvit ze zkoušky, jelikož bych stejně po pěti minutách utíkal na záchod. "Dobrý den, bylo by možné si tento termín omluvit?" zeptal jsem se, když jsem jako poslední přicházel do třídy. Všichni už seděli vyklepaní v lavicích. "Ne!" odpověděla nepříjemně paní docentka a pokračovala v přednášení požadavků. Pak se zarazila a zeptala se proč. Vysvětlil jsem, že mám zažívací potíže, tak poodstoupila a křikla: "Tak běéžte pryč!" A tak jsem šel. Chemii jsem udělal napotřetí. Od prvního pokusu jsem odešel po deseti minutách a odevzdal prázdný papír. Zkouška z ekonomiky byla písemná typu ABC, a tak jsem poprvý u zkoušky použil rozpočítatlo ententýky a vyplatilo se - mám C. Mechaniku jsem dal taky na pohodu za B, přestože jsem absolvoval i ústní zkoužku, kde jsem tlachal úplný kraviny. Na stavebních látkách jsem měl mít dobře minimálně dva příklady ze tří a nějak jsem měl špatně dva ze tří. Tak jsem šel za docentem Schmidtem, který rozklikl můj test a zeptal se, jak jsem to počítal. Říkám: "No, nejdřív jsem si to spočítal pro těch šestnáct prutů... počkat, ono jich tam je jenom šest?" A na chybu se přišlo hned - neumim číst zadání. Tak napodrhý jsem to zmákl i levou prostřední.

A teď mi už nějakej pátek utíkaj prázdniny. Od začátku července tvrdě makám ve skladu. Vedoucí skladu je naštvanej, protože snad jedinej on a majitel firmy nepatří do naší rodiny. Občas je to dřina, občas pohodka. Je fakt, že je to manuální práce, při který se moc nezašpinim ani nezapotim. Jsem daleko od Brna. Občas mi chybí. Dost uvažuji o tom, že změnim školu, ale v Šalingradu chci zůstat. Na tý stavárně je přece jen málo literatury. Co si o tom myslíte vy? Napište mi do komentářů. Tak dost hraní si na Tomia.

Snad najdu víc času, abych zase něco pěkňoulinkýho zveřejnil, ale tuhle rubriku oživim asi až v září. Užívejte všichni léta a nespalte se moc na tom Sluníčku!

Stránská skála

29. května 2018 v 23:39 | Maggot |  Poesie
Všechny ty mrtvoly a plný márnice,
všechny ty betony, cihly a tvárnice.
Proč to stavět, když to zas zboříme?
Tak jako zhasli jsme, tak zase shoříme.
Když zemřeme, tak proč vůbec žijem?
Proč zastavujem vodu a do kamene ryjem?
Vše je tu zbytečně, jen s vnuknutým smyslem.
Stejně jsme jen dalším pořadovým číslem.
Tak jako ruiny měst mění se v prach,
tak ruiny všech duší pohltí strach.


Další články


Kam dál