Temný les

13. dubna 2016 v 21:45 | Maggot |  Poesie

Temný les

Při cestě temným lesem
sám nevím, kde jsem.
Jestli krok doleva, nebo krok doprava,
kamkoliv vkročím, čeká mě poprava.
V temném lese s divou zvěří,
kráčím, za mnou lítá peří.
V noci těžko světlo zbloudí sem.
Nikoho tu nezajímá, že měl jsem sen.

Tak kráčím dál v strachu,
že někdo mě sleduje v rozvířeném prachu.
Kroky za mnou nic dobrého nevěstí,
zvláště když dojdu na rozcestí.
Zda jít cestou, co mám rád, bez obav,
nebo zvolit tu, kterou žene mě dav.
Kroky za mnou nutí mě jít,
na rozhodnutí víc času tak mít.

Každá z těch cest má někde svůj konec,
však na každé z nich budu jen odvrženec.
Snad jednu si konečně vyberu
dřív, než se olova nažeru.
Ty kroky už mě dohání,
už zbývá jenom zvolání.
Člověk člověku nikdy nepomůže,
a tak už si lehnu jenom pod růže.
Tak dlouho jsem cestu vybíral,
zas mě někdo vydíral.
Ležím mrtev v temném lese,
nikdo nic neřeší, nic neděje se.
... beze srachu a bez deprese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama