Živé mrtvoly

13. dubna 2016 v 21:47 | Maggot |  Poesie

Živé mrtvoly


Jdu ulicí a strašně chčije,
přede mnou hromada mrtvol.
Hromada, co stále žije.
Jen dýchaj, říkaj i ty se podvol.
(Pokrok je tvůj vrah)

V životě tolik prázdného místa
a tolik mezer v čase.
Z oči do očí, není si žádná jistá,
komunikace, ta je pasé.
(A já mám z toho strach)

Všichni připoutáni k síti,
žijeme jen na oko.
Baví vás živými mrtvolami býti?
Blízko k sobě a přitom tak daleko.

A tak říkám: Zastavme se!
Takhle se snad nerodíme.
Když wi-fi chybí nám v lese,
tak do přírody nechodíme.

V porodnici nás do sítě připojí,
místo pupeční šňůry, optická.
To se vážně nikdo nebojí?
To je tahle planeta tak tragická?
(Nikdo nic nechce znát)



Všichni začínají pomalu hloupnout,
když máme všechno u nosu
a kdyby si chtěl někdo stoupnout,
vezmou na něj hůl a kosu.
(Dnes je hříchem stát)

Jak bude to tu za pár let,
když elektroniku berem i do rvaček?
Kam spěje tenhle svět?
Kam jinam, než do sraček.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama