Září 2017

Nejsem polonegramot

29. září 2017 v 16:19 | Maggot |  Přání a stížnosti
To co chcy sdělyd ě jasně napsaný v nadbizu. Chápež né?
Mám problém a rzhodl jsem se požádat o radu. To, že dělám gramatický chyby a zapomínám na písmenka je u mě normálka, zvlášť, když to většinou nepíšu střízlivej. Ale nejvíc mě štvou chyby o kterých dobře vim, ale nemůžu je opravi. Dost mých řádků končí předložkou. A co jako s tim? Klasický wordovský zkratky nepomáhaj. Mezera si prostě rozděluje řádek. Takže se táži a žádám vás o radu. Dá se to nějak udělat, abych měl za každou spojkou pevnou mezeru? Nebo prostě budu vypadat pořád jako debil na druhou?

Flegmatik

28. září 2017 v 14:10 | Maggot |  Ostatní šílenosti
Stal se ze mehroznej flegmatik. Dokonce jestevetsi flegmatik, nez jsem byval. Muj flegmatismus dosahltakoveurovne, kdy mi je jedno jake mam znamky, jestli pujdu do skoly, co bude zitra, jestli mam zdravotnipotize, jestli spim. Vlastnejedinavec, na ktery mi zalezi jsou mi blizci (moje rodina, kamaradky, kamaradi, nebo i lidi, co jsou ochotni mi s necim pomoct - nebudu konkretni) a vsechnoostatni mi je ukradeny. Je tohle zivot? No asponlepsi, nezmit stres a deprese.

#2 Koleje jsou mystická místa

27. září 2017 v 13:03 | Maggot |  Brog
Na úvod, abychom si rozuměli, musím vysvětlit rozdíl mezi slovy koleje a koleje. Na první pohled je ten rozdíl jasnej. Kdo to nevidí, tak pro něj ozřejmim. Studenti bydlí na kolejích (vysokoškolských). Kdežto vlak, nebo šalina (tento zvláštní pojem je vysvětlen v přechozím článku #1) jezdí po kolejích. Tak, teď už je to doufám jasný a můžem se na to vrhnout.

Kdo bydlí na kolejích, tak asi ví, že se tam dějou různě zajímavý i nezajímavý věci: popíjí se, souloží se, učí se (s timto jevem jsem se ještě nesetkal, ale legendy praví, že tomu tak bývá), občas se tam i vysprchujete a spoustu dalších činností provádíte na tomto specifickém druhu ubikace. Pak se ale občas stane něco výjimečného. Dám zapříklad, že týpci z kolejí Pod palačákem si v pokoji napustili bazén. Jenže Purkyňovky si jedou svojí ligu. Projíždění fejbůkový skupiny Purkyňovek mi vždycky zlepší den o milión procent (což je píčovina, ale zní to dobře). Příspěvky typu: Koupím cokoliv, co obsahuje alkohol (kromě okeny), nebo Nemá někdo piškoty? zn. sračka, jsou na denním pořádku. Včera mě ale zaujal trošku jinej příspěvek. Nedá se to tlumočit, tak ho sem musím zkopírovat. Příspěvek přidal jakýsi Daniel a zněl takhle:

[ZTRÁTY A NÁLEZY] - TAJEMNÝ MUŠKETÝR
Neznámý návštěvník,
který dnes v 7:18 v nepříčetném stavu navštívil náš pokoj ve třináctém patře, kde se nejdříve pohodlně na pár minut usadil k našemu stolu, vstřebával zážitky, a po tom co to už nestačilo, chtěl obsadit i jednu z našich postelí i přes to že již byla obsazena, za sebou na našem pokoji po jeho opuštění zanechal následující věci:
- Botky číslo 43
- Tepláčky
- Něco co vypadá jako trencle s ponožkami
Bohužel fotografii ani podobiznu návštěvníka nemáme k dispozici, pokud někdo tyto věcičky poznává, nechť mě kontaktuje a my mu jej s úsměvem na tváři předáme.

Pod příspěvkem ještě přibyl komentář: "Myju si takhle v 7 ráno nádobí, když mě zoufalá uklízečka požádá o transport mušketýra z dámských záchodů do pokoje, kde nejspíš bydlí. Sorry chlapci, nebyl čas ověřovat čí je."

Jasně, ono v opilosti se těžko trefuje domu, ale jako lehat si do postele, kde leží někdo úplně cizí (a nebejt v bordelu) a přespat na dámských hajzlících už nezní tak fajn. Dobře, já taky nejsem svatej, ale to, že si spletete odpadkovej koš se záchodem (v tý horší variantě) se může stát každýmu z nás. Ale tenhle týpek měl asi slušnej matroš a lítal si svým paralelním vesmírem, kde si přišel vyšťavenej z poslední přednášky v klídku na pokoj a jeho vlastní postel ho nechtěla pustit si lehnout. Normální večer (v našem vesmíru ráno).

Někomu to přijde třeba divný, ale ono když bydlíte na kolejích, kde rostou ledničky na stromech (kdo neví, tak vysvětlení zde) to zas tak divný neni. Bůhví co se tam ještě děje. O tom nemáme ani šajnu. Celkově se ale shodneme, že jsou koleje fájn... a to je fájn.
PS: Večer tu ze srandy shodili pojistky na celym patře (dvakrát), ale pivo umim pít i po tmě.

#1 První dny v Brně

26. září 2017 v 19:22 | Maggot |  Brog

Tož, tak už su Brňák né?
No, dobře, sorry - hantec ještě nějak neovládám. Jediný na co si fakt musim dávat pozor je slovo tramvaj. Za to se tu prej odsuzuje k trestu smrti, nebo tak něco. Jinak už znám Brno perfektně, skoro jako boty... vystavený u Baťi... ve skladu. Jenom co jsem přijel, zabloudil jsem v tom jejich podchodu u hlaváku. A to se furt chvástám, že mám super orientační smysl, ale v podzemí mi asi nefunguje GPS, nebo co. Paní od Šalinkarty na mě vybafla, že jsem zapomněl, kolik mi je a pak mě vykopla, páč jsem měl starý potvrzení o studiu. Takže teď koupit lístek na šalinu.

K tý šalině bych se vrátil. Mně přijde, že vypadá úplně stejně jako tramvaj, ale asi je v tom velkej rozdíl, když se tomu nesmí říkat tramvaj. Taky jsem si myslel, že tu bude každej mluvit jako kretén, ale jedinej kretén jsem tu byl já, když jsem se ptal: "Kdepa tu koupim lístek na šalinu?" Ten hantec s plzeňštinou bude fakt znít super.

Když už jsem ten student, tak jsem chtěl zažít ten stjůdent lájf ne? Takže jeden den jsem šel sám (páč tu vůbec nikoho neznám) do hospůdky. Jaksi mojí oblíbenou jedenáctku géčko jako z papírny neměli, tak jsem se smířil s Radkem (=Radegast). Říkal jsem si, že lepší, než Starobrno. Dal jsem čtyři kousky, šel na kolej, usnul a ráno jsem měl parádní sračku. Starobrno jsem zase popíjel na jedný párty, kde jsem byl mimochodem taky úplně sám. Zvládl jsem dva kousky... víc to fakt nešlo... a přešel jsem na Cuba libre. Takže jsem stál úplně sám vedle baru v mikině Brno University of Technology, čuměl jak debil, a cucal brčkem jak buzna Cuba libre.

Znáte takový ty bludiště jakože hlavolamy? No, tak ty jsou dělaný podle naší školy. Chodim každej den radši o půl hodiny dřív, abych správně trefil. Budovy maj ještě úžasný označení: A, B, C, D, E, F, R, Z. Jo, tolik jich tam je až je z toho přestala bavit abeceda. Furt chodíte přes nějaký mostky a lávky a nakonec se ocitnete v menze místo posluchárny. A pozor, to mám dobrej orientační smysl! Úplně první cvika jsme měli v Zetku ve třetím patře (4.NP chcete-li). Nojo, jenže jak jsem vyběhl ty schody, zjistil jsem, že zetko má jenom dvě patra. Takže jsem musel hledat nějakej vstup do narnie, nebo teleport, kterym bych se dostal do neexistujícího patra. Nakonec jsem teda našel postranní únikový schody, kterejma jsem se tam dostal. Jo a jezdí tam výtah, ale já nejsem líný prase, takže jsem tu půlhodinu navíc fakt potřeboval.

To jsou moje první postřehy z Brna. Postupně budu psát články a všechno, co mě tu zaujme do rubriky Brog (Brno+blog=Brog... to je ale píčovina co?).


Rozhovor s K.H.Borovským

25. září 2017 v 20:52 | Maggot |  Ostatní šílenosti
  • Buď pozdraven, doufám, že neruším v takto pozdní hodiny.
  • Ale vůbec ne, nemůžu spát. A kdo vlastně jsi?
  • Cožpak mě nepoznáváš? To už je český národ tak zahanbení hodný?
  • Sorry jako, na chlapský ksichty nemám pamatováka.
  • Tak zkus hádat!
  • Mácha?
  • Ale notak, co tě to napadá?
  • Tak Palackej!
  • Ten žvanil? Chacha. Vždyť mi není ani trochu podobný.
  • Tak já už nevim, Karle Havlíčku.
  • Já věděl, že to uhodneš. Přec nejsi tak hloupý, jak vypadáš.
  • No dovol! A s čim vlastně přicházíš?
  • S ničím, nic nemám. Jen dlouhé chvíle v nebi mě ubíjí, a tak je pěkné si zajít sem dolu s někým pohovořit.
  • Aha, to je fakt, asi se tam nudíš co? Když jdeš zrvna za mnou.
  • Nudím, nudím. Ale shlížím z té výšky na náš český národ a nestačím se divit.
  • Copak? Přece na tom teď tak zle nejsme ne? Jsme samostatný, máme tu takovej ten sajrajt… jak se tomu říká… jo, demokracie a jsme spokojený.
  • To věřím, Maggote, ale český národ zapomíná na svou historii. A pokud se nedokáže poučit, může se to vymstít.
  • Jako že si zvolíme komouše? To je blbost. I když teď jsem se bavil s kámošem v hosp…
  • Já nebyl konkrétní. Jen se mi zdá, že Češi nemají úctu ke své historii.
  • No víš, Karle Havlíčku, to bude asi dobou. Já taky nejsem žádnej vlastenec.
  • A to je chyba hochu! Měl bys za svůj národ bojovat!
  • Když já jsem na to línej. Ať si za něj bojujou jiný.
  • To je právě to. Koukám, co za hlupáky, ba dokonce tupce se dnes vydává za vlastence.
  • Jo tůty myslíš. Ty jsou fakt blbý, jsou neškodný.
  • Myslíš? Jeden z nich to dotáhl na hrad.
  • No, tak je pár blbců na těch nejvyšších místech. Takhle to bylo vždycky ne?
  • Ach, kde jsou mravy naší doby? To měli lidi chuť jít do boje. Inteligentní učili prosté lidi národní historii a z úst do úst si předávali národní zlato ve formě bájí.
  • No, dneska se z úst do úst předává něco jinýho. Jak říkám, je to dobou.
  • Doba se může změnit, ale lidé by neměli zapomínat…
  • Na národní historii? Karle Havlíčku, co my s tim jako uděláme?
  • Já už nic nezmohu. Ale ty jsi mladý a..
  • To mě chceš takhle využít? Omlouvám se, že ti skáču do řeči, ale nemám zájem Čechy něčemu učit. Ale dost už o zachraňování národa. Pověz mi, jak to vypadá v nebi?
  • Jsi zvědavý jako ten Svěrák. No, budu citovat toho sprosťáka Jiřího: "Netěš se - těš se". Je tu kousek dobrého i špatného.
  • A co ta tvoje třetí duše? Už je tam taky?
  • To narážíš na ten Nerudův žert?
  • No nevím, jestli to myslel jako žert. Od žertů tu byli jiní Kunderové.
  • Víš, Maggote, všichni máme jen jednu duši. A kdo prošel svět bez jediného škobrtnutí? Ano, hanil jsem církev a dodnes si za tím stojím, ale je tu i pro mne místo.
  • Amen. Jsem bezvěrec.
  • I pro takové se tu najde místo. Navíc nic neočekáváš. Věřící jsou často zklamaní.
  • Já si myslim, že po životě nic není. Prostě prázdno.
  • Je to tvůj názor. Máš takové štěstí, že žiješ v době kdy člověk může říct svůj názor a nemusí se bát.
  • Docela ti závidim.
  • Pročpak?
  • Ty jsi za svoje názory jel na dovču.
  • Vysmíváš se mi?
  • To bych si nedovolil.
  • Styď se! Dost o mne a nebi. Jak vnímáš ty dění tady dole?
  • No, tak do politiky se neseru. Jenom nějak se mi nelíbí co dělaj ty Rusové na Ukrajině.
  • No, to víš Rusové.
  • Vždyť jsi je měl docela rád.
  • Počkej, za pár let si taky budeš říkat, co jsi to kdysi povídal za hlouposti.
  • To je možný.
  • A jiné věci tě netrápí? Co to o čem jsme se bavili původně? Bystře jsi od toho uhnul.
  • Vlastně je jedna věc co mi na tom vadí
  • Jen jedna? No, tak povídej.
  • Že takový umělce, jako jsi ty, Karle Havlíčku, a další podobní, už dneska nikdo neocení. Někteří se mi zdaj přecenění a někteří nedocenění.
  • Jako například...?
  • Neměj mi to za zlý, ale Mácha mi přijde přeceněnej, a pak je tu méně známý, ale podle mě lepší básník Franta.
  • Jaký Franta?
  • Franta Gellner
  • To jméno mi je povědomé, ale nemohu si vzpomenout.
  • No vidíš, a při tom to byl taky buřič, dokonce anarchistickej.
  • Až tak?
  • Jo! Bohužel zemřel mladej, ten by toho ještě napsal.
  • A jak zemřel nebožák?
  • Ve světový válce. Na začátku. Nestihl ani legie.
  • Škoda statečného mladého života který je zničen kulí ve vojně.
  • No, ono to možná úplně tak kulí nebylo.
  • Tomu nerozumím.
  • To je jedno. To je na delší povídání.
  • Nu, dobrá. Vidíš to, myslel jsem, že tě přijdu o něčem poučit a zatím poučuješ ty mě.
  • To já jsem to tak ani nemyslel.
  • Hele, asi už budu muset jít zpátky.
  • To je škoda. Je fajn si pokecat s někym inteligentním.
  • Nápodobně.
  • To jsi neřek.
  • Nu nic, měj se hezky. A nezapomeň na mě.