Říjen 2017

#6 Cestování s Českými drahami

30. října 2017 v 19:52 | Maggot |  Brog
Dobrodružství má každej z nás rád - někdo víc, někdo míň - a kdo říká, že vůbec, tak kecá. Takový dobrodružství, co umí připravit Český dráhy umí málokdo. Ještě když se vám v jednom tejdnu podaří potkat dvě takový dobrodružství, jste fakt šťastlivec. I když pro český dráhy to není nic výjimečnýho. Nyní vám budu vyprávět dva příběhy z jednoho týdne v českých končinách dosti uvěřitelné.

Začalo to v pátek. Vyrážel jsem z Prahy směr domov. Rozloučil jsem se s K. a nastoupil do vlaku. Super! Volný kupíčko. Super! Volnej vagón. Tak proč by ne, takový štěstí má málokdo. "Tady nesmíte bejt! Ten vagón je porouchanej. Ježiš, už mě to nebaví to furt opakovat." křičela rozčílená průvodčí. "Ale mně to nevadí, že je porouchanej. Já jsem rád, že sedim." "Tady prostě nebudete! Jděte si do první třídy, tam by mělo bejt ještě místo!"
Super! Štěstí v neštěstí - svezu se první třídou. Prošel jsem teda úplně nacpanej vlak a dorazil jsem do prvního vagónu. Tam bylo skutečně místo - dalo by se měřit na desítky centimerů krychlových. Jedno tělo na druhym. Zakempil jsem to klasicky vedle hajzlů. Aspoň, že jsme se tam sešli fajn parta a vyprávěli jsme si své negativní zkušenosti s ČD. Za chvíli přišel úplně hotovej průvodčí, že mělo ject osm vagónů, ale vypravili jenom pět, z nichž jeden je rozbitej a nikdo tam nesmí. Nabídl nám kompenzaci ve výši 30 Kč. Super! Takže jsem to vyhrál. Ono třicet korun na jízdenku za tři stovky je dost málo, ale na druhou stranu - Kdy vám daly Český dráhy nějaký peníze? Z Prahy do Plzně jsme to vydrželi ve stoje a pak jsem se konečně svezl tou první třídou. Super! Teda než nás vyhnali do busů kvůli výluce.

No, a o dva dny později začal v Čechách foukat vítr. Lítaly střechy i s pokrývačem, i s kominíkem a tak dále. Znáte to, ne? Kvůli výlukám jsem se teda vypravil na autobus, kterej pro jistotu radši ani nejel. Nechal jsem se teda hodit o nádraží dál, kde už měl vyjíždět vlak. Přišel jsem k přepážce a paní mi řekla, že vlak určitě ne, že si mám počkat na náhradní dopravu a jízdenku, že neprodá, že pojedu zadarmo. Super! Pojed u zadarmo. Ale musel jsem kvůli tomu čekat venku v chcanci jako prase. Za několik chvil přijel bus k zastávce. Lidi se k němu hrnuli, až někoho napadlo se zeptat: "A kam jedete?" Objemný autobusák vstal ze svýho vyhřátýho místečka a směrem k rozvášněnému davu pravil: "Nevim." Super! On neví kam jede. Prej to má vědět nějaká paní v oranžový bundě... taky nevěděla. V tom se ozval nějakej herec z Ulice, nebo podobný blbosti, a vykřikl: "Kdo tady jede směr Plzeň?" zvedl se les rukou, "Oukej, takže jsme demokraticky zvolili, že jedeme do Plzně." a jelo se směr Plzeň. Autobusák zastavil ve Stříbře a do autobusu vtrhla velice milá (ironicky) paní s bundou ČD a rozhořčeně křičela: "Kdo tady jede na Plzeň, tak teď vystoupí z autobusu a přestoupí do vlaku přistaveného u druhého nástupiště, děkuji." V tom se jeden muž z našich řad postavil a hrdě pravil: "Pan autobusák je náš a my s ním dojedeme až do Plzně. Nikam přestupovat nebudeme." Po tomhletom výroku jsme čekali, že tam vtrhnou sparťanská vojska v bundách ČD, pořežou nás slevovými průkazkami a umlátěj plácačkama. Ale paní průvodčí s klidem odpověděla: "To je moc milé, že je pan autobusák váš, ale pan autobusák jede zpátky, takže se s nim do Plzně nedostanete." Tak jsme vyvěsili bílou vlajku a poslušně přestoupili do vlaku, kterej měl 120 minut zpoždění. V tu chvíli jsem si uvědomil, že už vlastně nevim, jestli jedu do Plzně, do Prahy, nebo do Brna. "Jestli jedete někdo do Prahy, tak třetí nástupiště, západní část, vlak nebude moc dlouho čekat, tak pak pospíchejte." ozvalo se od dalšího bojovníka v bundě ČD. Super! Pospíchat, to je to po čem jsem teď toužil. Osobák dojel do Plzně se 140 minutovym zpožděním a já s tlupou spolubojovníků jsme měli co dělat, abysme stihli ten vlak na třetim nástupišti. Ten už jel naštěstí v pohodě. Až v Praze na hlaváku mi došlo, že jsem se ještě ten den chtěl dostat do Brna, ale jaksi už to nešlo. Ještě, že mám v Praze kde bejt.

Po těchto incidentech jsem si řekl, že radši dřepět dvě hodiny v zácpě na D1 v autobusu, než tohle absolvovat znova. Ale autobusy mi vždycky byly nesympatický a hlavně jsem ještě nevužil těch 30 Kč na další jízdenku, páč nejlepší na tý děsný cestě bylo, že jsem to absolvoval zdarma. Což je jasný, ještě aby za to chtěli prachy. Takže asi zůstanu Českým drahám věrný, abych měl náměty na články. Tak zas příště (třeba za tejden) vám převyprávim dobrodružství z trati.

A na závěr jsem vymyslel nový slogan pro ČD: "Mysleli jste si, že už vás v dopravě nemůže nic překvapit? Zkuste České dráhy - Tisíc výluk, tisíc zážitků.


Vlci v dáli

24. října 2017 v 15:15 | Maggot |  Poesie
Mám na sobě spoustu vad,
tak nevím co dělat.
Všechno známý je mi cizí.

Vlci v dáli už maj hlad,
vřele je přivítat,
než s plnym břichem zase zmizí.

Můj dům, můj plesivej hrad
v něm se chci zahrabat -
jsem to charakter ryzí.

Až jednou chcípnu tam,
tak všechno, co vám dám
budou moje zbytky těla.

To tělo je všechno, co já mám.
Zvýšky nezamávám
a z pekla se to nedělá.

Jak sobě, tak i vám
se tiše vysmívám.
Jak každá duše by někam chtěla.

Povolební depky

23. října 2017 v 0:18 | Maggot |  Přání a stížnosti
Jsem velice, velice špatný člověk. S volebním lístkem jsem se nedostavil k urně a radši jsem zvolil mnohem, ale mnohem zábavnější program 384 km od mého trvalého bydliště (budiž mi odpuštěno). Patřím mezi lidi, kteří se neradi baví o politice, ale volby jsem nevynechal ani jednou (možná proto, že tohle měly bejt moje druhý volby v životě). Vidím všude na fejsbůku a na blozích, jak se k výsledkům každej vyjadřuje, neodolal jsem ani já - i když tomu hovno rozumim.

Nevím, jestli mám být z výsledku potěšen, nebo zklamán. Asi bych začal tim lepšim. Piráti mě fakt potěšili. Ani jsem nepočítal s tim, že by se dostali tak vysoko. Kdybych šel k volbám, určitě tam hodim jejich lístek. Nejspíš ne kvůli jejich programu, ale kvůli tomu, že je tam spousta mladých lidí, kteří maj potenciál vyměnit ty všechny bejvalý komouše, kterých je v naší vládě požehnaně. Takže od revoluce by přišla konečně nějaká změna. Navíc se komouši začínají pomalu, ale jistě propadat, takže naděje v lidsvou (i když velmi malé) stále jsou.

Teď to horší. Říká se, že i negativní reklama je reklama. Takže se vlastně neni čemu divit, že vyhrálo ANO... možná. Navíc hodný srýček Andrej zvednul důchody žejo? A když se zamyslíme nad tim, koho je tu hodně a kdo určitě půjde k volbám, protože dřív musel, tak vám dojde i proč. To, že ANO obsadí první příčky bylo jasný. Víc mě překvapuje, že se tam (a to pozor! hned po Pirátech) objevilo SPD. To jako proč? Kdo je schopnej hodit vědomě a střízlivý do urny lístek SPD? Já jsem si celou dobu myslel, že to je jenom sranda. Japonec (nebo odkudže je), kterej si hraje na největšího českýho vlastence a neumí ani gramatiku (já taky, ale nedělám ze sebe vlastence), chce zakázat možnosti (které mimochodem využili i jeho předci) pro lidi, kteří sem stejně nechtěj. Banuje všechno, co se na netu mihne proti němu (tady se nemusíte bát snad, to nikdo nečte) a hovoří o tom, jak je důležitá svoboda projevu. Skvěle využil strachu občanů, ale tak myslel jsem si, že tohle špatný období je už za náma.


No nic, vidim krásnou koalici SPD a ANO. Za chvilku nám zavřou hranice, volby budou povinný a všichni budem dobrovolně volit Babiše. Rád bych citoval část monologu z jedné divadelní hry, jejíž název už si bohužel nepamatuju (Divadlo Dialog - Plzeň): "Nepoučit se z historie, je jako nespláchnout po sobě na záchodě. Dřív, nebo později na své dílo narazíte."

Záverem vám chci slíbit, že k prezidentským volbám se určitě dostavim. Ono taky neni tak fajn mít prezidenta se stařeckou demencí, jenom protože jsme na něj zvyklí a protože se to tak dělávalo. A taky slibuju, že minimálně do příštích voleb dám s politikou pokoj (pokud vyhraje Zeman - což je dost možný - chtělo by to aspoň krátkou glosičku).

#5 Brno vs. Praha

16. října 2017 v 22:02 | Maggot |  Brog
Každej o tom někdy slyšel. Praha a Brno do sebe jednou už celkem dlouho. Nevim jakej to má důvod ani smysl. Tyhle města mezi sebou prostě vedou studenou válku. Praha má metro, Brno nejvyšší barák v Český republice. Kdo bude první ve vesmíru? Který z těchto měst je lepší? Jelikož se zdržuju v obou těchto městech, přicházím, abych to rozsoudil.

Na Prahu mám jaksi trošičku averzi. Nevim proč, asi mi vadí ty lidi tam, nebo je to výchovou. "Ten jezdí jak kokot, to bude určitě Pražák" znáte tu hlášku ne? Když vám to cpou od malička, tak si zvyknete, že Pražáci jsou kokoti. Praha mi tolik k srdci nepřirostla. Na druhou stranu je to hlavní město naší nádherný republiky. Maj tam spoustu krásných a významných památek. Stejně jsem se radši rozhodnul pro hlavní město Moravy a nechávám do sebe v Praze šít. "Brno, brno, buzerantů plno." slýchávám často, i když ten rým krapet pokulhává. Taky jsem se v Praze dozvěděl, že Brno chce bejt hlavní město ČR. Což jsem si nevšim, že by po tom nějakej Brňák toužil.

Do srovnání přichází Brno - město penisů. Všude tu máte kokoty. Nevim, jestli to jsou parodie na Prahu (penisorloj, vytáhlej kůň,..), nebo snaha se jí vyrovnat. Pevně doufám ,že to první. Metro tu neni a místo tramvají - šaliny. Pořád to pojmenování nechápu. Žádnou návaznost z historie jsem nenašel. Hlavní nádraží vypadá jak doupě bezdomovců - nebo možná je. Ale Brňákům je to nějak jedno. Těm je tak celkově dost věcí jedno.

Na fejsbůku existuje stránka Pražský institut pro urážení Brna, která slouží pro výsměch Pražáků Brnu a výsměch ostatních obyvatel ČR Pražákům. Šijou do Brna jak se dá, ale Brno si v klidu sedí a šťouchá do ledničky na stromě. Na popud této stránky vznikla další s názvem Brněnský institut pro ignorování Prahy. Jde vidět, že ten souboj je trochu jednostrannej. V Praze jsem už slyšel tolik nadávek na Brno a v Brně na Pražáky žádnou (možná je to tim, že jsem měl zatím možnost bavit se jen s dvěma domorodci - jinak jsou tu studenti odjinud). Brno je celkově založený na studentech a Praha na cestovním ruchu - podle mýho. Každý z těch měst je něčím výjimečný, něčím krásný a něčím hnusný.

A teď přichází můj rozsudek. Počkej si.... Děláte si prdel? Nemůžu to rozsoudit, jinak mě dřív nebo později, v jednom nebo v druhym městě, ukamenujou. Stejně asi po tomhle článku musim čekat šutry do hlavy. Ještě že neni moc velká šance, že to někdo dočte. A ten kdo to dal, tak se nic nedozvěděl. Díky za ztrátu vašeho času, Váš Maggůtek - kokůtek (další do brněnské sbírky).

Živote, zbláznil ses?

10. října 2017 v 20:21 | Maggot |  Poesie
Živote, zbláznil ses? Co se to děje?
Sotva se rozkoukám a svět se mi směje.
Živote, co děláš? Kam to tak pospícháš?
Říkáš mi: "Mladej, ty už si nezapícháš."
Živote, neber mi všechny mý hračky,
místo nich cpeš mi jen samý sračky.
Živote, co to je? Prej nová éra?
A co ty chlupy kolem mýho péra?
Živote, co o tobě malej hoch ví?
Sotva jsem vylezl z matčiny pochvy.
Živote, proč jako? Proč se mám prát?
Chceš, abych chcípnul? Já tě mám rád.
Živote, proč slyším ty divný hlasy?
Proč nemám radost a řídnou mi vlasy?
Živote, zbláznil ses? Jsem ještě dítě.
Živote, vrať se mi, zas zpátky chci tě!
Živote, ty vole, co mi to provádíš?
Já jsem ti věřil a ty mě podvádíš.
Živote, živote, prosím tě moc,
nech mě se vyspat jedinou noc.

Můj život

9. října 2017 v 0:31 | Maggot |  Ostatní šílenosti
Chcete vědět něco o mém životě? To je zbytečné. Člověk nemá rád nudné věci a já svůj život za nudný považuji. Proč si to myslím? Lidé se denně trápí, jsou v depresích, dokonce páchají sebevraždy, kvůli stresu, kvůli svým starostem. Mou jedinou starostí je, jestli budu mít s kým jít večer na pivo. Nevyjímám se, ale nezapadám. Hraji na přání a nedělám problémy. Jsem v něčem výjimečný? V mnoha věcech, ale vlastně v ničem. Je zajímavé, jak nuda může tolik bavit.

Jsem jako další ozubené kolečko v barvě khaki zapadající do šedivého soukolí. Jsem jako hráč na mechanické piano. Rozdávám radost a umění, potěšení pro uši, ale nejsem to já. Jsem tichá voda, co vydává hluk a mele furt to samé dokola. Jsem systém - ve skutečnosti jen jeho součást, ale přiznejme si, co by bez takových součástí systém byl?Nefungoval by. Někdo mě urazí? Nevadí. Trápí to člověka v jihovýchodní Asii? Asi těžko. Naděje v beznaději umírá. Žiji jen pro to, abych zemřel. Žiji? Jistě vím, že existuji (i když o tom by se dalo také polemizovat). Žití není snadné dokázat.

Neustále něco hledám a hledáním vše ztrácím. Hledám sebe, hledám směr cesty, po které jdu, aniž bych tušil, že její směr je dávno předepsaný. Hlásám vše, co je správné, přestože s tím nesouhlasím. Proč? Protože to společnost vyžaduje. Pro společnost udělám cokoliv. Vstávám, kdy nechci. Tvořím něco, co nechci pro někoho, koho nemám rád. Platím za to, co jsem nechtěl. Usínám pozdě s pocitem viny. Ano, toto je vážně můj život - Můj nudný život. Kdo dá víc?

#4 FASTfest

7. října 2017 v 1:12 | Maggot |  Brog
Tak jsem se rozhodl, že zajdu na fesťák pořádanej fakultou stavební. Vstup za padíka - to chceš. Sice mě ty kapely nijak nelákaly, ale je fajn si dát pivko a pokecat. Konečně už jsem tam nestál sám jak penis na brněnskym náměstí. Pár lidí z naší skupiny (třídy) se přidalo a to se hned pilo líp. Hlavně týpek u výčepu mi dal na pivko i množstevní slevu. Takže mě konečně zase potkalo štěstí (zatim).

Vystupoval tam Pokáč. Jeho songy jsem moc nevnímal (už), ale kecy měl vtipný. Přišla i nějaká jeho prej známá písnička. Měli jsme na něj řvát: "Co z tebe bude?". Za odměnu, kdo řval nejhlasitěji, nemusel druhej den na přednášku (na kterou stejně nemusí, takže to postrádá význam). Řval jsem jako o život, ale k sobě. Ptal jsem se sám sebe: "Co z tebe bude?". Pak jsem koukl na padající pivní pěnu a zjistil jsem, že je to vlastně jedno.

Jako meziprogram v době zvučení kapel si pozvali nějaký bajkery - hezky, pěkněé. Jeden z nich byl stavař a druhej zubař - fakt super kombinace - navíc se to trochu rýmuje - hezky, pěkněé. Týpci si rozestavěli rampy a hopsali tam na kolech. Clkem drasťák přišel, když si vytáhli lidi z publika, položili je na zem a skákali jim kolem hlav a přes ně. Někdy chyběly milimetry. Ale chápu to, zubař chtěl mít kšefty. Navíc po každym podařenym skoku říkal: "Hezky pěkněé." Až mi z toho začlo hrabat. Hezky pěkněé!

Jak to skončilo na FASTu, přesunuli jsme se do Elevenu na afterparty. Točili tam Krušovice a Starobrno. To přišlo dilema. Z čeho bude příjemější se posrat? Myslim, že už jim chyběla jenom třetí pípa s nápisem Gutalax a bylo by to komplet. Přešel jsem teda rychle zase na rum s colou. Na baru jsem potkal Juru z Ukrajiny. Víte jak často lidi říkaj: "Už nikdy nebudu pít." a stejně to za tři dny poruší? Tak já mám větu: "Už nikdy nebudu pít s Ukrajincema". Vim, že jsem posledně dopadl dost špatně, předposledně taky a vlastně kdykoliv, kdy piju s Ukrajincema, páč oni to umí a takovej zasranej pivař, jako já je nedožene. No nic, tak jsem to porušil a začli jsme s Jurou vodkovat.

Vypadl jsem kolem jedný z Elevenu. Octnul jsem se někde... na nějaký... em... ulici... nejspíš v Brně. Ale jako, že bych věděl kudy jít, tak to se říct nedalo. Vybral jsem teda nejhezčí cestu a tou se vydal. Nedaleko na zastávku přijížděl bus, tak jsem ho doběhl. Akorát on jel jaksi na druhou stranu, než jsem chtěl. Tak jsem vystoupil a vydal se pěšky bloudit po Brně. Natáhl jsem se v parku pod Špilasem (vůbec jsem nevěděl, že tam je ten slavnej hrad - myslel jsem, že tamtim směrem najdu koleje). Pak mám nějaký menší vokníčko, nebo jsem se prostě teleportoval na Konečnýho náměstí. Potkal jsem nějakou dívku (pizdu) z Masaryčky. Byla na tom hůř, než já a to vždycky potěší. Prej někde kalila s kámošema a nevěděla přesně kde. Chtěla zpátky za nima. Tak já, dobrosrdečný hoch, jsem jí pomohl. No, ona ta pomoc spočívala v tom, že jsme ve tři ráno chodili od vchodu ke vchodu a zvonili na všechny zvonky. "Ještě jednou zazvoníte a zavolám na vás policajty!" řval starej rozespalej chlápek ze dveří. Tak jsme zazvonili ještě jednou. Za zkoušku to stálo. Chlápek vyletěl, že už volá policajty. Na to se ta holka chtěla procpat dovnitř a začla se s nim prát. K zastávce přijížděl noční (jakože rozjezd víš co?), tak jsem se na to vysral a vběhnul do busu, ať si to tam spolu vyřídí.

Konočně jsem dojel na kolej (kolem čtvrtý). Otevřel jsem dveře, lehl si na postel v těch špinavejch hadrech a spal. Budík jsem ráno samozřejmě hned zamáčkl a spal dál. Jaksi jsem zaspal přednášku z matiky, na kterou jsem si slíbil, že půjdu. Tak jsem měl aspoň pro sebe omluvu, že jsem řval na toho Pokáče a díky tomu jsem nemusel na přednášku. Když jsem se vzbudil podruhý, přehodil jsem triko a s nějakým tim zbytkovym promilíčkem pod kůží se vydal na cvika z pozemáčů. A ta holka? Možná skončila na záchytce. Co já vim? Je mi to jedno. Nebyla můj typ.

Oxymor

3. října 2017 v 1:39 | Maggot |  Poesie
Za noci dlouhé oči jsou bdělé,
obloha temná píše mi epitaf.
Když je mi nejhůř, tak je mi skvěle.
Štěstí je vlastně můj nejhorší stav.

Nešťasten z radosti, miluji deprese.
A co víc? Že si v tom libuji.
Mé hnusné chování už nikdo nesnese.
Všechny nenávidím, tudíž je miluji.

#3 Najít si kamarády je těžký

1. října 2017 v 23:36 | Maggot |  Brog
Najít si kamarády je fakt těžky. Kdo tvrdí opak, tak kecá. Jasně, když jste na místě, kde někoho znáte a ten zná někoho dalšího, je to ízy jak špízy. Jenže když se dostanete na místo, kde jste předtim nikdy nebyli a jste tam samotní, tak to tak lehký neni.

Pak může nastat ještě horší případ (můj), kdy jste debil a máte rýmu. První dny v brně jsem měl nehoráznou rýmu. Fakt nechutnou. Soply ze mě stříkaly do všech stran. S takovym člověkem úplně kámoš bejt nechceš. Vono se to nezdá, ale to smrkání na přednáškách je celkem trapný. A jde to slyšet! Lidi si ode mě odsedali, aby taky něco nechytli.

Potom přišla jedna párty. Říkal jsem si: "Jo, půjdu tam, najdu tam kopu novejch kámošů." Hm, leda hovno. Před tou párty jsem se stavil u Leona na jedno, seděl jsem sám u stolu a rozjímal nad životem. Všichni na mě čuměli jak na debila. Zvedl jsem se a vydal se na párty. Přišel jsem tam s mikinou Brno University of Technology 1899. Prej si jí máme vzít, říkali. Prej jí takhle na párty nosí všichni, říkali. Jasněééé, řekl jsem, ale byl jsem tam jedinej kokot v týhle mikině. Dal jsem si jedno projímadlo (Starobrno) a sedl si zase sám ke stolu. Nerad se totiž vtírám. Vypadá to pak divně. Za nedlouho si ke mně přisedli týpci z jiný fakulty. Následovalo představení, trapný ticho, a jejich vlastní konverzace. Když jsem si šel pro pití, na mym místě už seděl někdo jinej. Takže se mnou vyjebali. V dost ovíněnym stavu jsem pak potkal týpka ze třídy. Začal jsem mu promlovat do duše. Od tý doby mě radši ani nezdraví.

Zašel jsem na Hudbu z FEKTU. Hrála tam super metalcorová kapela. Lidi tam pogovali a moshovali a ták. Tak jsem si řekl, že aspoň někdo s kym bych něco společnýho. Přidal jsem se do kotle. Rozjížděl jsem si mosh jak josh. A stejně jsem nenatrefil na nikoho, kdo by měl zájem se se mnou bavit.

Nakonec mě ale zachránil týpek (Filip) kterej si ke mně přisedl na geologii. Přesto, že jsem mu asi taky připadal divnej, měl zvláštní potřebu stmelovat třídu a seznamovat nás mezi sebou. Tak už aspoň mám s kym jít na pivo. A to je fajn