#6 Cestování s Českými drahami

30. října 2017 v 19:52 | Maggot |  Brog
Dobrodružství má každej z nás rád - někdo víc, někdo míň - a kdo říká, že vůbec, tak kecá. Takový dobrodružství, co umí připravit Český dráhy umí málokdo. Ještě když se vám v jednom tejdnu podaří potkat dvě takový dobrodružství, jste fakt šťastlivec. I když pro český dráhy to není nic výjimečnýho. Nyní vám budu vyprávět dva příběhy z jednoho týdne v českých končinách dosti uvěřitelné.

Začalo to v pátek. Vyrážel jsem z Prahy směr domov. Rozloučil jsem se s K. a nastoupil do vlaku. Super! Volný kupíčko. Super! Volnej vagón. Tak proč by ne, takový štěstí má málokdo. "Tady nesmíte bejt! Ten vagón je porouchanej. Ježiš, už mě to nebaví to furt opakovat." křičela rozčílená průvodčí. "Ale mně to nevadí, že je porouchanej. Já jsem rád, že sedim." "Tady prostě nebudete! Jděte si do první třídy, tam by mělo bejt ještě místo!"
Super! Štěstí v neštěstí - svezu se první třídou. Prošel jsem teda úplně nacpanej vlak a dorazil jsem do prvního vagónu. Tam bylo skutečně místo - dalo by se měřit na desítky centimerů krychlových. Jedno tělo na druhym. Zakempil jsem to klasicky vedle hajzlů. Aspoň, že jsme se tam sešli fajn parta a vyprávěli jsme si své negativní zkušenosti s ČD. Za chvíli přišel úplně hotovej průvodčí, že mělo ject osm vagónů, ale vypravili jenom pět, z nichž jeden je rozbitej a nikdo tam nesmí. Nabídl nám kompenzaci ve výši 30 Kč. Super! Takže jsem to vyhrál. Ono třicet korun na jízdenku za tři stovky je dost málo, ale na druhou stranu - Kdy vám daly Český dráhy nějaký peníze? Z Prahy do Plzně jsme to vydrželi ve stoje a pak jsem se konečně svezl tou první třídou. Super! Teda než nás vyhnali do busů kvůli výluce.

No, a o dva dny později začal v Čechách foukat vítr. Lítaly střechy i s pokrývačem, i s kominíkem a tak dále. Znáte to, ne? Kvůli výlukám jsem se teda vypravil na autobus, kterej pro jistotu radši ani nejel. Nechal jsem se teda hodit o nádraží dál, kde už měl vyjíždět vlak. Přišel jsem k přepážce a paní mi řekla, že vlak určitě ne, že si mám počkat na náhradní dopravu a jízdenku, že neprodá, že pojedu zadarmo. Super! Pojed u zadarmo. Ale musel jsem kvůli tomu čekat venku v chcanci jako prase. Za několik chvil přijel bus k zastávce. Lidi se k němu hrnuli, až někoho napadlo se zeptat: "A kam jedete?" Objemný autobusák vstal ze svýho vyhřátýho místečka a směrem k rozvášněnému davu pravil: "Nevim." Super! On neví kam jede. Prej to má vědět nějaká paní v oranžový bundě... taky nevěděla. V tom se ozval nějakej herec z Ulice, nebo podobný blbosti, a vykřikl: "Kdo tady jede směr Plzeň?" zvedl se les rukou, "Oukej, takže jsme demokraticky zvolili, že jedeme do Plzně." a jelo se směr Plzeň. Autobusák zastavil ve Stříbře a do autobusu vtrhla velice milá (ironicky) paní s bundou ČD a rozhořčeně křičela: "Kdo tady jede na Plzeň, tak teď vystoupí z autobusu a přestoupí do vlaku přistaveného u druhého nástupiště, děkuji." V tom se jeden muž z našich řad postavil a hrdě pravil: "Pan autobusák je náš a my s ním dojedeme až do Plzně. Nikam přestupovat nebudeme." Po tomhletom výroku jsme čekali, že tam vtrhnou sparťanská vojska v bundách ČD, pořežou nás slevovými průkazkami a umlátěj plácačkama. Ale paní průvodčí s klidem odpověděla: "To je moc milé, že je pan autobusák váš, ale pan autobusák jede zpátky, takže se s nim do Plzně nedostanete." Tak jsme vyvěsili bílou vlajku a poslušně přestoupili do vlaku, kterej měl 120 minut zpoždění. V tu chvíli jsem si uvědomil, že už vlastně nevim, jestli jedu do Plzně, do Prahy, nebo do Brna. "Jestli jedete někdo do Prahy, tak třetí nástupiště, západní část, vlak nebude moc dlouho čekat, tak pak pospíchejte." ozvalo se od dalšího bojovníka v bundě ČD. Super! Pospíchat, to je to po čem jsem teď toužil. Osobák dojel do Plzně se 140 minutovym zpožděním a já s tlupou spolubojovníků jsme měli co dělat, abysme stihli ten vlak na třetim nástupišti. Ten už jel naštěstí v pohodě. Až v Praze na hlaváku mi došlo, že jsem se ještě ten den chtěl dostat do Brna, ale jaksi už to nešlo. Ještě, že mám v Praze kde bejt.

Po těchto incidentech jsem si řekl, že radši dřepět dvě hodiny v zácpě na D1 v autobusu, než tohle absolvovat znova. Ale autobusy mi vždycky byly nesympatický a hlavně jsem ještě nevužil těch 30 Kč na další jízdenku, páč nejlepší na tý děsný cestě bylo, že jsem to absolvoval zdarma. Což je jasný, ještě aby za to chtěli prachy. Takže asi zůstanu Českým drahám věrný, abych měl náměty na články. Tak zas příště (třeba za tejden) vám převyprávim dobrodružství z trati.

A na závěr jsem vymyslel nový slogan pro ČD: "Mysleli jste si, že už vás v dopravě nemůže nic překvapit? Zkuste České dráhy - Tisíc výluk, tisíc zážitků.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 30. října 2017 v 20:19 | Reagovat

Moc hezké a vydařené ilustrační mateliály. :-)

2 Maggot Maggot | Web | 30. října 2017 v 21:40 | Reagovat

[1]: Moc děkuju :-) Vytvořil jsem si techniku a styl který mi je vlastní.

3 MagicMax MagicMax | E-mail | Web | 31. října 2017 v 6:30 | Reagovat

[2]: Pěkne. Tak by to melo mit vic lidi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama