#9 Zkouškový je za náma, takže dobrá nálada

25. ledna 2018 v 17:15 | Maggot |  Brog
Během semestru jsem se těšil na zkouškový, během zkouškovýho jsem se těšil na semestr. Celkově lze konstatovat, že mě to neba a už zbejvá jenom těšit se do důchodu. Původně jsem si plánoval, jak půjdu na všechny předtermíny, ale když vyučující otevíraj zapisovací jednotky v době, kdy má Martin Reiner autorský čtení, tak pochopíte, že to prostě nejde. V předtermínu jsem stihl jenom Pozemka.

Pozemka by byly v pohodě, kdyby se nás pan docent Pilčík neptal každých 5 minut, jestli už to nechcem odevzdat a kdyby ve chvíli, kdy si sedl za počítač nezačlo řvát z repráků: "Pozemnšťanééé!" Kdyby se mi ta zkouška nepovedla, tak aspoň vim, že to můžu hodit na toho malýho zmrda z Alzy, kterej už sere celej národ, ale stejně tu debilní reklamu furt budou točit. Naštěstí se zkouška povedla, což na mé nenávisti k Alzákovi nic nemění.

Na ekonomii jsem šel pozdě a neměl jsem koupenou šalinkartu, takže jsem do školy skoro běžel (jen skoro, přece jenom se nebudu tolik namáhat kvůli nějaký zkoušce). Paní inženýrka měla naštěstí taky malý zpoždění, tak jsem to akorát stihl. Dostal jsem do ruky papír, a jak jsem stále spěchal, tak jsem všechny kroužkovací odpovědi honem zakroužkoval. Pak jsem se k tomu vrátil a zjistil jsem, že tam mám úplný nesmysly.

"Ty jsi tady bez taháku? Tak to jdeš teda fakt jenom zkusit." pronesl Pavel na zkoušce z fyziky. Taky že jo. Zadařilo se až napodruhý a to o fous. Matika byla větší zábava. Přišel jsem si na první termín, vytáhl sešitý papíry sešiváčkou, jak kázala pani Himmlerová, vzal do ruky kalkulačku a začal řešit příklady. Paní docentka nás ještě obešla, aby si zkontrolovala, jestli nejsem nějakej bezďák, co se tam přišel jenom ohřát. Odložil jsem kalkulačku, podepsal jí arch a počítal dál. Zbývalo několik minut do konce. "Kalkuláčka je zakázána!" okřikla mě paní docentka Himmlerová. Přede všema ze mě udělala ještě většího debila, než jsem (což je fakt umění).
"Nápište si na prvni stranů -
Kalkuláčka ef."
"No, dobře no."
"Ne, nedóbře."
"Nojo, dobře, já si to tam napíšu."
"Ne! Nedóbře."
"Tak špatně, no."
Sbalil jsem si věci a vypadnul. Napodruhý už to vyšlo. Spolužák s ní měl taky incident. Sice nic neporušil, ale je Slovák. Bylo to prej nějak takhle:
"Vy pódvadité!" křikla docentka, když
kontrolovala jeho ISIC (neplést s ISIS).
"Prečo?"
"Vy se ná mě nechcéte kůknůť, takže úrčitě pódvadité. Meno?"
"Molnár."
"Pan Mólnař, tady."
"Molnár."
"Jiistě, Mólnéř."
"Nie, já som Molnár."
"Ták se mi tu pódepište pane, Mólnář."
"Tak ako chcete. Treba Mynář" (on umí ř líp, než já)
Každou zkoušku zakončovala slovy: "Studént, ktéry néma zájém o svou písémku, já némam zájém o jého zámku." a "Geódeti pák póčkáji a já jim dám nějáku ótazku, na ktéry je vyhódim." Povzbudivá to slova.

Celkově můžu hodnotit první svoje zkouškový úspěšně, hlavne protože jsem všechno udělal (něco sice až napodruhý, ale to neva) a taky výsledný známky jsou celkem fajn. Když přihlédnu k tomu, že jsem se na to vysral a když už jsem se na to učil, tak chvilku večer před zkouškou. Experimentálně jsem tedy zjistil, že se štěstim, se kterym jsem měl samý na základce a se kterym jsem bez problémů prošel střední, mi bude stačit i na vejšce. Se štěstím nejdál dojdeš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama