Pohrdání vzdělávacím systémem

19. ledna 2018 v 16:59 | Maggot |  Přání a stížnosti
"A proč chceš mít dobrý známky?"
"Budu si pak připadat lepší."
"0,5; 0,74; 1,21; 1"
"Co?"
"Připadáš si líp?"
"Ne, nechápu tě."
"Tak to jsem potom zklamal."
"Proč jsi ty čísla napsal?"
"Když dostaneš nějaký malý kladný číslo od nějakýho zakomplexovanýho komunisty, tak se cítíš líp. Když dostaneš ode mě nějaký malý kladný čísla, tak se líp necejtíš. Achjo."
(část konverzace s K.)

Chápete, co jsem tim chtěl říct? Děti, mládiství, mladí dospělí a rodiče těch dětí často lpí na nějaký stupnici nesmyslných čísel, která hodnotí schopnost zapamatovat si a správně popsat něco, co někdo jiný považuje za důležité. Toto hodnocení neni vůbec objektivní, záleží na osobní preferenci hodnotícího. Originalitu často nemají rádi. Na tu totiž nejsme zvyklí a náš vzdělávací systém je jen o zvyku. Mladí učitelé snažící se něco změnit často rezignují a přeberou zvyky od svých starších kolegů, kteří je převzali od svých starších kolegů, a tak se nikam vlastně neposouváme. Chápu, že s těma pubertálníma hovadama ze základky se to občas nedá, ale snaha je zaujmout něčím, co by je mohlo zajímat, narozdíl od sázení pětek a poznámek do žákovský, by taky musela bejt špatná metoda.

Škola má potom vlastně jediný úkol - rozdělit společnost do několika skupin. Úplně se zapomíná na ten hlavní význam školy - zaujmout a vzdělávat. Pokud se člověk musí doma učit, tak škola (vyučující) nesplnila svou práci. Do školy máme chodit právě s tím, že se tam dozvíme něco zajímavého, ne se stresem, nevyspalostí a bolestmi břicha, páč jsme se šprtali do dvou do noci a stejně nevíme, jestli to bude tý bábě za katedrou stačit, páč dává těžký testy a přísně hodnotí. Pokud chce vyučující hodnotit žáky, měl by nejdřív hodnotit sám sebe. Většina z nich to nedokáže a má stále jen tu svou pravdu. Známky tudíž nesvědčí vůbec o inteligenci jedince, stejně jako IQ, které hodnotí schopnost řešit IQ testy.

Zastavte se a zamyslete se - co vám škola dala důležitého do života? Ta otřepaná věta každýho studenta a žáka "A k čemu mi to v životě bude?" je na vlastně na místě. Učí nás spoustu nepotřebných věcí, protože se to tak prostě dělá už dlouho a nic měnit nechcem. Je potom skvělý, že dokážeme zderivovat složenou funkci, ale daňový přiznání už nevyplníme. Je super, že víme, kdy přesně byl položen základní kámen Karlova mostu, ale netušíme, co dělat, aby se nám tu žilo líp. Neříkám, že například dějepis není důležitý - je potřeba znát minulost, abychom mohli vytvářet budoucnost. Jen si myslím, že by se měli vybrat jen užitečné informace a nepodsouvat dětem doměnky jako fakta. Jedna z mála důležitých věcí, co jsem se ve škole naučil, je schopnost improvizovat. A k tomu jsem si vlastně musel dojít sám, díky své lenosti.

Přišel jsem se spoustou negativního a návrh, jak to zlepšit nepadl ani jeden. Nějaká velká reforma ve vzdělávacím systému asi není možná vzhledem k tomu, jak funguje celkově tenhle systém. To by se musel změnit pohled na peníze a jedinečnost člověka a jeho myšlení. Ale nebylo by od věci se zamyslet, co je skutečně důležité a co ne.
Závěrem bych rád doporučil knihu od Kurta Vonneguta - Mechanické piano.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama