Smíření se se ztrátou soukromí

2. února 2018 v 17:37 | Maggot |  Přání a stížnosti
Zadal jsem do Googlu svoje jméno. Nenašlo to mě. Zadal jsem svůj rádoby pseudonym a vyjely mi všechny moje profily, který jsem si kdy založil, jakýkoliv akce, kterých jsem se kdy účastnil, moje díla v literárních soutěžích a snaha u agentury Mám talent (nemám, ale když se to tak jmenuje, tak proč by ne?). Prostě všechno, co naznačuje, že moc úspěšnej nejsem. U obrázků kromě fotek Tygrana Hovakimyana a Koreje z Korejskyblogu naskočila na prvním místě moje podobizna. Nechápu, kde se tam ti dva vzali.

Nerad sděluju cizým lidem své pravé jméno, bydlištště, telefonní číslo atd., natož abych to sdílel na internetu. Rodiče mě od malička učili, že nemám na internet zveřejňovat své osobní údaje. Ale ono je to jedno. Kdo chce, tak si o mě najde cokoliv. Často vám stačí znát o člověku dva údaje a najdete ho minimálně na facebooku. Nemá už cenu se skrývat, dnes není nikdo anonymní. Váš ksicht je tolikrát zaznamenanej na bezpečnostních kamerách, že když nedáte žádnou svoji fotku na facebook, tak vám to nepomůže. Dokonce se mi podařilo vygooglit i mýho dědu, kterej doma nemá ani počítač, mobilu říká briketa a internet je podle něj nějaká ruská tajná služba. Stejně je jeho fotka dohledatelná.

Nemá cenu se dnes skrývat. Naopak otevřít se lidem a nechat je nahlédnout do svého života je vítané. Zvlášť, když váš život stojí za hovno. Lidi pak mají radost, že na tom nejsou tak hrozně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama