Ostatní šílenosti

Afórismy

26. listopadu 2018 v 22:03 | Maggot
Pravda je dobře schovaná, a kdo ji najde, dostane za odměnu kulku do hlavy.

Jsme tak zaslepeni dokonalostí, až přehlížíme dokonalost nedokonalého.

I sebevrah má strach ze smrti.

Deprese a stres způsobují rez.

Když se chce, zapomene se na všechno. Když se nechce, nezapomene se ani na to, co se nestalo.

I štěkající pes občas kousne.

Kdo chce kam, pomočme ho tam.

Život je jako tvůj čurák - krátkej, ale stačí to.

Starého psa můžeš naučit novým kouskům. Stačí si pořídit správný bič.

Chceš-li si oddálit trest, pošli děcka na zájezd.

Jestli si myslíte, že jste bezvýznamní, zkuste práskat na své přátele. Dávaj se za to medaile.

Symsl pro humor vyhraje každou válku.

Proti meči, lepší řeči.

Ukradené:
Život je hlavolam. Musíte mít hlavu i lamu. - upravený výrok inspektora Clouseaua

Raději bych se zabil, než abych spáchal sebevraždu. - neznámý autor

Lahev od krabicáku

26. září 2018 v 21:05 | Maggot
Když čtete nadpis, tak si asi říkáte: "Kurva co?" Dovolte mi, abych vám přiblížil počin jménem Lahev od krabicáku slovy Jana Rosenthalera:
"První láhev od krabicáku byla nalezena v hrobě egyptského faraona Tutanchamona. Je pravděpodobné, že se v té době jednalo o posvátný předmět s velkou magickou silou.

Toho si všiml později i Ježíš Kristus, který právě víno z krabicáku často popíjel. Bohužel právě jeho láhev, dnes nazývaná Svatý grál, byla až do nedávna ztracena.

Až teprve v roce 2018 ji skupina plzeňských géniů našla díky rozluštění hádanky ukryté v pátém Ježíšově evangeliu. Díky dnešním možnostem 3D tisku ji jako správní kapitalisté rozmnožili a vy nyní můžete také upít ze slavné láhve od krabicáku..."

Jak jste tedy z Honzových slov pochopili, jedná se o almanach plzeňských literátů. Snad se na mě nebude zlobit, že jsem tu citoval téměř celý jeho úvod. V tom almanachu figuruji samozřejmě i já. Dostal jsem prostor celých 7 stran pro svou tvorbu. Do těchto sedmi stran se mi podařilo nacpat devět básní. Něco jste mohli číst tady na blogu, ale většinu z toho jste ještě nečetli a možná si to ani nikde jinde nepřečtete.

Almanach vytvořilo osm mladých cápků pohybujících se po Plzni. V Dobrovským, ani u jiných Vašich knihkupců tenhle LOK nehledejte. Vyšlo to tak trošičku samizdatově. Takže knížečky máme u sebe. Kdo by měl zájem stačí napsat. Stojí to stovku a když mě pozvete na pivo, tak dostanete slevu. Tomu se říká sakra obchod!

Básně jsou uvnitř veselé i smutné. Některé z nich už dosti hraničí s prózou, další jsou zase libozvučné s pravidelným či nepravidelně pravidelným veršem. Prostě se tam dočtete výplody naší zbytečné generace postižené depresemi, bipolárními poruchami a jinými nemocemi, které si vymýšlíme, abychom byli zajímaví. Nejsme.

Vše nejlepší k svátku, poezie!

21. března 2018 v 23:20 | Maggot
Co je pro mě poezie?
Vše, co je psáno ve verších.

Problémy jsou naše

27. února 2018 v 15:00 | Maggot
Vadí vám něco? Řešíte prblémy lidstva, nobo jen svoje problémy? Tak já vám řeknu tajemství. Všechny problémy, co máte, jsou jenom vaše. Nikdo jiný za vaše problémy nemůže a nikoho jinýho nezajímají. Přestaňte je už konečně házet na ostatní. Když vás něco naštve jde jen o vás, o váš pocit, o vaši reakci na nějaký podnět.

Pokud vám teda něco vadí, začněte od sebe. Zamyslete se nad tím, jestli jste vy neudělali někde chybu. Jasně, když se vám soused vysere na rohožku, tak chyba asi nebude ve vás, žejo. Jenže vy z toho uděláte ten probém. Nechce se vám jenom mávnout rukou, říct: "Je to prostě debil." a jít dál. Dal jsem asi dost blbej a nechutnej příklad, ale nic lepšího mě nenapadlo.

Furt všechno hrozně hrotíme. Neni lepší se uklidnit, dát si kafíčko a nic neřešit? Já to mám třeba takhle nejradši. Proč se furt za něčím hnát a vytvářet uměle stres? Lidi si na stres tolik stěžujou, ale nakonec ho maj asi rádi. Milujou být ve stresu. A pak si někomu postěžovat. To je ale přesně ono. Snažíme se naše problémy vnutit ostatním, ale oni mají zase ty svoje a není možné, aby měl někdo váš problém. Ten vaším zůstane, dokud se ho nezbavíte.

Takže nakonec je vlastně jedno, jestli vám vadí, že lidi v Africe hladoví, nebo že ráno musíte do práce. Furt je to jenom váš problém, kterej musíte buď řešit, nebo zahodit. Nic mezi tím neexistuje. A když se naučíte zahazovat ty nepodstatný problémy pro přežití, uvidíte, že se vám uleví a život najednou bude snažší.

Povídka - Lunapark

25. února 2018 v 14:06 | Maggot
Prolog
Já vím, není zvykem, abych sem dával své povídky. Jenže u této udělám výjimku, jelikož je pro mě důležitá. To, co budete číst se mi zdálo. Je to jen pouhý sen - ale sen, který mě fakt dostal. Pokud to dáte až do konce, máte můj obdiv (je toho dost). Občas vám to bude připadat trochu stupidní, ale ta myšlenka tam je a je dost zřejmá. Otázkou je, jestli bych ne neměl někde léčit, když se mi zdají takový věci.

Špagetový svět

14. února 2018 v 12:32 | Maggot
Svět je jako syrová špageta, kterou držíte na koncích a tlačíte na ni. Vše máte ve svých rukou - tedy si to myslíte. Můžou nastat dvě situace. Buď budete tak dlouho tlačit, až se situace stane neúnosnou a špageta se zlomí, nebo přijde váš zákeřný kámoš a špagetu vám rozlomí. Těžko říct, co je lepší. Ani jedno neni ideální, páč nikdo nechce polámaný špagety. V tom druhym případě budete sice smutní, ale aspoň půjdete dělat něco smyslupnějšího, než je mačnání špagety.

Co jsem tim chtěl říct? Najdi si v tom, co chceš! Nejspíš to je jen nesmyslnej výron, co jsem splodil pod rouškou horečky (39 stupňů Celsia - určitě) na nudný přednášce z chemie. Bůh ví. A závěr? Když jsem nemocnej, neměl bych nic psát a radši bych měl ležet v posteli s čajem a slivovicí.

K.H.Borovský za mnou opět zavítal

4. února 2018 v 14:02 | Maggot
První setkání v článku Rozhovor s K.H.Borovským z 25.9.2017

Odkud vzalo - zkouším žáky -
jméno Rakous počátek?
Od raků, neb oni taky
chodí pořád nazpátek.

Vítej, Karle Havlíčku. Jak to jde na nebi?

Ale, měl jsem tam dlouhou chvíli, tak jsem si řekl, že se za tebou opět podívám.

To jsi hodnej. A co ten starej známej epigram na uvítanou?

Sleduji dění v naší krásné zemi a nějak ti nevím. Sem tam se dobře bavím, ale nejspíš je to k pláči. Bohužel jsem nestihl vymyslet podobný epigram na českou zemi.

Pche, česká země? To už je Čechie, Karle Havlíčku. A musím ti říct, že ani já z toho nejsem nadšený.

Vy mladí jste líní bojovat a vše se vrací zpět k tomu, proti čemu ti před vámi bojovali. Mám strach, aby to nedošlo do takové fáze, kdy vám bude vládnout opět nějaký Franz z Rakous.

Já to vidím Karle Havlíčku, ale zas tak bych to nepřeháněl. Rakousko si teď v klidu leží na jih od nás a nikdo o něm nic neví. Ale proč bych měl teď bojovat? Vždyť se ještě nic tak hroznýho neděje.

Já vím, ale co kdyby se stalo? Český národ hloupne.

Co kdyby? Vždycky se bojovalo až na posední chvíli, někdy i později. A nehloupne českej národ, ale celej svět.

To máš nejspíš pravdu. Stále vidím naději.

Snad né ve mně.

Nejen v tobě.

Nechtěj mě rozesmát. Ale tak naděje tu bude vždycky. Bez ní bysme tu nikdo nemuseli být.

Ano, naděje nás všechny může zachránit. Neztrácej ji. Křič svůj názor, per se za to, co vám bylo umožněno ve vaší době!

Karle Havlíčku, nejspíš ti úplně nerozumim, ale už jsme se o tom bavili - jsem línej. Nerad se peru.

Ale píšeš o tom, co tě tu trápí a to je důležité.

Nojo, ale kolik takových je? Tisíce. Někoho trápí podobný věci, někoho trápí, že nás to trápí, někoho něco úplně jinýho a někoho trápí jenom jeho vlastní problémy.

Každý problém, který prožíváš je tvůj vlastní.

Ale víš jak jsem to myslel.

Ano. Teď stačí v tom vytrvat. Vím o tobě, že nejsi žádný aktivista. Ale když budou lidi psát o problémech a bude jich hodně, tak je přeci nikdo nemůže umlčet.

Hale, cenzura už v dnešní době nemůže přijít.

To si jen myslíš. To, že ji dávkují pomalu a v malém množství neznamená, že jednou nezačne opět cenzura v plném rozsahu.

Ty to všechno vidíš moc černě. Vždyť se přece nic hroznýho neděje ne? Nikde.

Nevim, jestli je lepší to vidět černě, nebo to nevidět vůbec.

Ta druhá možnost. Pak tě to netrápí.

No dobře. Jen byste si vy mladí měli uvědomit, že to, co všechno smíte není samozřejmost a stálo to životy. Pokud by vám to chtěl někdy někdo nedej bože vzít, měli byste být připraveni se o to poprat.

No, to asi jo. Jenže já na bitky moc nejsem. Takže bych to sledoval asi od piva.

Ty jsi děsný. Zkus nad tím jen přemýšlet.

Dobře, zkusim to.

Můj čas tady už vypršel. Tak se tu měj dobře, svědomitě študuj a piš!

Taky se měj a pozdravuj v nebi!

Vše, co děláme, děláme pro sebe

26. ledna 2018 v 13:17 | Maggot
Už vám někdo někdy řekl, že jste super člověk, protože nemyslíte jen na sebe? Super kompliment, ale je to blbost. Všichni myslíme jen na sebe. Nejsme schopni proniknout do světa ostatních a úplně je poznat. Vše co děláme, děláme jen pro sebe. Jasně, snažíme se to popřít. Říkáte si, jak jste fajn, když jste třeba spolužákovi dali opsat úkol, ale ve skutečnosti očekáváte, že pro vás příště udělá to samé. Nebo aspoň máte dobrý pocit. A ten pocit je váš. Pokud myslíte na ostatní, není to kvůli nim, ale kvůli vám. Chcete si něco dokázat. U lidí věřících na osud je to ještě víc fajn - dělají dobré skutky, aby měli lepší budoucnost. Nikdy nedokážeme úplně pochopit jak se ten druhý cítí, a tak se raději zabýváme jen vlastními pocity. Můžeme jimi nahradit snahu se vcítit do někoho jiného, to vás pak považují za soucitného, ale nakonec jedný, s kým soucítíte jste vy samotní. Nakonec vlastně jakýkoliv čin, který provedeme, děláme jen pro své dobro (někdy i zlo). Smutné? Nemyslím si - spíš normální. Sobci jsme všichni.

Můj život

9. října 2017 v 0:31 | Maggot
Chcete vědět něco o mém životě? To je zbytečné. Člověk nemá rád nudné věci a já svůj život za nudný považuji. Proč si to myslím? Lidé se denně trápí, jsou v depresích, dokonce páchají sebevraždy, kvůli stresu, kvůli svým starostem. Mou jedinou starostí je, jestli budu mít s kým jít večer na pivo. Nevyjímám se, ale nezapadám. Hraji na přání a nedělám problémy. Jsem v něčem výjimečný? V mnoha věcech, ale vlastně v ničem. Je zajímavé, jak nuda může tolik bavit.

Jsem jako další ozubené kolečko v barvě khaki zapadající do šedivého soukolí. Jsem jako hráč na mechanické piano. Rozdávám radost a umění, potěšení pro uši, ale nejsem to já. Jsem tichá voda, co vydává hluk a mele furt to samé dokola. Jsem systém - ve skutečnosti jen jeho součást, ale přiznejme si, co by bez takových součástí systém byl?Nefungoval by. Někdo mě urazí? Nevadí. Trápí to člověka v jihovýchodní Asii? Asi těžko. Naděje v beznaději umírá. Žiji jen pro to, abych zemřel. Žiji? Jistě vím, že existuji (i když o tom by se dalo také polemizovat). Žití není snadné dokázat.

Neustále něco hledám a hledáním vše ztrácím. Hledám sebe, hledám směr cesty, po které jdu, aniž bych tušil, že její směr je dávno předepsaný. Hlásám vše, co je správné, přestože s tím nesouhlasím. Proč? Protože to společnost vyžaduje. Pro společnost udělám cokoliv. Vstávám, kdy nechci. Tvořím něco, co nechci pro někoho, koho nemám rád. Platím za to, co jsem nechtěl. Usínám pozdě s pocitem viny. Ano, toto je vážně můj život - Můj nudný život. Kdo dá víc?

Flegmatik

28. září 2017 v 14:10 | Maggot
Stal se ze mehroznej flegmatik. Dokonce jestevetsi flegmatik, nez jsem byval. Muj flegmatismus dosahltakoveurovne, kdy mi je jedno jake mam znamky, jestli pujdu do skoly, co bude zitra, jestli mam zdravotnipotize, jestli spim. Vlastnejedinavec, na ktery mi zalezi jsou mi blizci (moje rodina, kamaradky, kamaradi, nebo i lidi, co jsou ochotni mi s necim pomoct - nebudu konkretni) a vsechnoostatni mi je ukradeny. Je tohle zivot? No asponlepsi, nezmit stres a deprese.
 
 

Reklama