Ostatní šílenosti

Vše nejlepší k svátku, poezie!

21. března 2018 v 23:20 | Maggot
Co je pro mě poezie?
Vše, co je psáno ve verších.

Problémy jsou naše

27. února 2018 v 15:00 | Maggot
Vadí vám něco? Řešíte prblémy lidstva, nobo jen svoje problémy? Tak já vám řeknu tajemství. Všechny problémy, co máte, jsou jenom vaše. Nikdo jiný za vaše problémy nemůže a nikoho jinýho nezajímají. Přestaňte je už konečně házet na ostatní. Když vás něco naštve jde jen o vás, o váš pocit, o vaši reakci na nějaký podnět.

Pokud vám teda něco vadí, začněte od sebe. Zamyslete se nad tím, jestli jste vy neudělali někde chybu. Jasně, když se vám soused vysere na rohožku, tak chyba asi nebude ve vás, žejo. Jenže vy z toho uděláte ten probém. Nechce se vám jenom mávnout rukou, říct: "Je to prostě debil." a jít dál. Dal jsem asi dost blbej a nechutnej příklad, ale nic lepšího mě nenapadlo.

Furt všechno hrozně hrotíme. Neni lepší se uklidnit, dát si kafíčko a nic neřešit? Já to mám třeba takhle nejradši. Proč se furt za něčím hnát a vytvářet uměle stres? Lidi si na stres tolik stěžujou, ale nakonec ho maj asi rádi. Milujou být ve stresu. A pak si někomu postěžovat. To je ale přesně ono. Snažíme se naše problémy vnutit ostatním, ale oni mají zase ty svoje a není možné, aby měl někdo váš problém. Ten vaším zůstane, dokud se ho nezbavíte.

Takže nakonec je vlastně jedno, jestli vám vadí, že lidi v Africe hladoví, nebo že ráno musíte do práce. Furt je to jenom váš problém, kterej musíte buď řešit, nebo zahodit. Nic mezi tím neexistuje. A když se naučíte zahazovat ty nepodstatný problémy pro přežití, uvidíte, že se vám uleví a život najednou bude snažší.

Povídka - Lunapark

25. února 2018 v 14:06 | Maggot
Prolog
Já vím, není zvykem, abych sem dával své povídky. Jenže u této udělám výjimku, jelikož je pro mě důležitá. To, co budete číst se mi zdálo. Je to jen pouhý sen - ale sen, který mě fakt dostal. Pokud to dáte až do konce, máte můj obdiv (je toho dost). Občas vám to bude připadat trochu stupidní, ale ta myšlenka tam je a je dost zřejmá. Otázkou je, jestli bych ne neměl někde léčit, když se mi zdají takový věci.

Špagetový svět

14. února 2018 v 12:32 | Maggot
Svět je jako syrová špageta, kterou držíte na koncích a tlačíte na ni. Vše máte ve svých rukou - tedy si to myslíte. Můžou nastat dvě situace. Buď budete tak dlouho tlačit, až se situace stane neúnosnou a špageta se zlomí, nebo přijde váš zákeřný kámoš a špagetu vám rozlomí. Těžko říct, co je lepší. Ani jedno neni ideální, páč nikdo nechce polámaný špagety. V tom druhym případě budete sice smutní, ale aspoň půjdete dělat něco smyslupnějšího, než je mačnání špagety.

Co jsem tim chtěl říct? Najdi si v tom, co chceš! Nejspíš to je jen nesmyslnej výron, co jsem splodil pod rouškou horečky (39 stupňů Celsia - určitě) na nudný přednášce z chemie. Bůh ví. A závěr? Když jsem nemocnej, neměl bych nic psát a radši bych měl ležet v posteli s čajem a slivovicí.

K.H.Borovský za mnou opět zavítal

4. února 2018 v 14:02 | Maggot
První setkání v článku Rozhovor s K.H.Borovským z 25.9.2017

Odkud vzalo - zkouším žáky -
jméno Rakous počátek?
Od raků, neb oni taky
chodí pořád nazpátek.

Vítej, Karle Havlíčku. Jak to jde na nebi?

Ale, měl jsem tam dlouhou chvíli, tak jsem si řekl, že se za tebou opět podívám.

To jsi hodnej. A co ten starej známej epigram na uvítanou?

Sleduji dění v naší krásné zemi a nějak ti nevím. Sem tam se dobře bavím, ale nejspíš je to k pláči. Bohužel jsem nestihl vymyslet podobný epigram na českou zemi.

Pche, česká země? To už je Čechie, Karle Havlíčku. A musím ti říct, že ani já z toho nejsem nadšený.

Vy mladí jste líní bojovat a vše se vrací zpět k tomu, proti čemu ti před vámi bojovali. Mám strach, aby to nedošlo do takové fáze, kdy vám bude vládnout opět nějaký Franz z Rakous.

Já to vidím Karle Havlíčku, ale zas tak bych to nepřeháněl. Rakousko si teď v klidu leží na jih od nás a nikdo o něm nic neví. Ale proč bych měl teď bojovat? Vždyť se ještě nic tak hroznýho neděje.

Já vím, ale co kdyby se stalo? Český národ hloupne.

Co kdyby? Vždycky se bojovalo až na posední chvíli, někdy i později. A nehloupne českej národ, ale celej svět.

To máš nejspíš pravdu. Stále vidím naději.

Snad né ve mně.

Nejen v tobě.

Nechtěj mě rozesmát. Ale tak naděje tu bude vždycky. Bez ní bysme tu nikdo nemuseli být.

Ano, naděje nás všechny může zachránit. Neztrácej ji. Křič svůj názor, per se za to, co vám bylo umožněno ve vaší době!

Karle Havlíčku, nejspíš ti úplně nerozumim, ale už jsme se o tom bavili - jsem línej. Nerad se peru.

Ale píšeš o tom, co tě tu trápí a to je důležité.

Nojo, ale kolik takových je? Tisíce. Někoho trápí podobný věci, někoho trápí, že nás to trápí, někoho něco úplně jinýho a někoho trápí jenom jeho vlastní problémy.

Každý problém, který prožíváš je tvůj vlastní.

Ale víš jak jsem to myslel.

Ano. Teď stačí v tom vytrvat. Vím o tobě, že nejsi žádný aktivista. Ale když budou lidi psát o problémech a bude jich hodně, tak je přeci nikdo nemůže umlčet.

Hale, cenzura už v dnešní době nemůže přijít.

To si jen myslíš. To, že ji dávkují pomalu a v malém množství neznamená, že jednou nezačne opět cenzura v plném rozsahu.

Ty to všechno vidíš moc černě. Vždyť se přece nic hroznýho neděje ne? Nikde.

Nevim, jestli je lepší to vidět černě, nebo to nevidět vůbec.

Ta druhá možnost. Pak tě to netrápí.

No dobře. Jen byste si vy mladí měli uvědomit, že to, co všechno smíte není samozřejmost a stálo to životy. Pokud by vám to chtěl někdy někdo nedej bože vzít, měli byste být připraveni se o to poprat.

No, to asi jo. Jenže já na bitky moc nejsem. Takže bych to sledoval asi od piva.

Ty jsi děsný. Zkus nad tím jen přemýšlet.

Dobře, zkusim to.

Můj čas tady už vypršel. Tak se tu měj dobře, svědomitě študuj a piš!

Taky se měj a pozdravuj v nebi!

Vše, co děláme, děláme pro sebe

26. ledna 2018 v 13:17 | Maggot
Už vám někdo někdy řekl, že jste super člověk, protože nemyslíte jen na sebe? Super kompliment, ale je to blbost. Všichni myslíme jen na sebe. Nejsme schopni proniknout do světa ostatních a úplně je poznat. Vše co děláme, děláme jen pro sebe. Jasně, snažíme se to popřít. Říkáte si, jak jste fajn, když jste třeba spolužákovi dali opsat úkol, ale ve skutečnosti očekáváte, že pro vás příště udělá to samé. Nebo aspoň máte dobrý pocit. A ten pocit je váš. Pokud myslíte na ostatní, není to kvůli nim, ale kvůli vám. Chcete si něco dokázat. U lidí věřících na osud je to ještě víc fajn - dělají dobré skutky, aby měli lepší budoucnost. Nikdy nedokážeme úplně pochopit jak se ten druhý cítí, a tak se raději zabýváme jen vlastními pocity. Můžeme jimi nahradit snahu se vcítit do někoho jiného, to vás pak považují za soucitného, ale nakonec jedný, s kým soucítíte jste vy samotní. Nakonec vlastně jakýkoliv čin, který provedeme, děláme jen pro své dobro (někdy i zlo). Smutné? Nemyslím si - spíš normální. Sobci jsme všichni.

Můj život

9. října 2017 v 0:31 | Maggot
Chcete vědět něco o mém životě? To je zbytečné. Člověk nemá rád nudné věci a já svůj život za nudný považuji. Proč si to myslím? Lidé se denně trápí, jsou v depresích, dokonce páchají sebevraždy, kvůli stresu, kvůli svým starostem. Mou jedinou starostí je, jestli budu mít s kým jít večer na pivo. Nevyjímám se, ale nezapadám. Hraji na přání a nedělám problémy. Jsem v něčem výjimečný? V mnoha věcech, ale vlastně v ničem. Je zajímavé, jak nuda může tolik bavit.

Jsem jako další ozubené kolečko v barvě khaki zapadající do šedivého soukolí. Jsem jako hráč na mechanické piano. Rozdávám radost a umění, potěšení pro uši, ale nejsem to já. Jsem tichá voda, co vydává hluk a mele furt to samé dokola. Jsem systém - ve skutečnosti jen jeho součást, ale přiznejme si, co by bez takových součástí systém byl?Nefungoval by. Někdo mě urazí? Nevadí. Trápí to člověka v jihovýchodní Asii? Asi těžko. Naděje v beznaději umírá. Žiji jen pro to, abych zemřel. Žiji? Jistě vím, že existuji (i když o tom by se dalo také polemizovat). Žití není snadné dokázat.

Neustále něco hledám a hledáním vše ztrácím. Hledám sebe, hledám směr cesty, po které jdu, aniž bych tušil, že její směr je dávno předepsaný. Hlásám vše, co je správné, přestože s tím nesouhlasím. Proč? Protože to společnost vyžaduje. Pro společnost udělám cokoliv. Vstávám, kdy nechci. Tvořím něco, co nechci pro někoho, koho nemám rád. Platím za to, co jsem nechtěl. Usínám pozdě s pocitem viny. Ano, toto je vážně můj život - Můj nudný život. Kdo dá víc?

Flegmatik

28. září 2017 v 14:10 | Maggot
Stal se ze mehroznej flegmatik. Dokonce jestevetsi flegmatik, nez jsem byval. Muj flegmatismus dosahltakoveurovne, kdy mi je jedno jake mam znamky, jestli pujdu do skoly, co bude zitra, jestli mam zdravotnipotize, jestli spim. Vlastnejedinavec, na ktery mi zalezi jsou mi blizci (moje rodina, kamaradky, kamaradi, nebo i lidi, co jsou ochotni mi s necim pomoct - nebudu konkretni) a vsechnoostatni mi je ukradeny. Je tohle zivot? No asponlepsi, nezmit stres a deprese.

Rozhovor s K.H.Borovským

25. září 2017 v 20:52 | Maggot
  • Buď pozdraven, doufám, že neruším v takto pozdní hodiny.
  • Ale vůbec ne, nemůžu spát. A kdo vlastně jsi?
  • Cožpak mě nepoznáváš? To už je český národ tak zahanbení hodný?
  • Sorry jako, na chlapský ksichty nemám pamatováka.
  • Tak zkus hádat!
  • Mácha?
  • Ale notak, co tě to napadá?
  • Tak Palackej!
  • Ten žvanil? Chacha. Vždyť mi není ani trochu podobný.
  • Tak já už nevim, Karle Havlíčku.
  • Já věděl, že to uhodneš. Přec nejsi tak hloupý, jak vypadáš.
  • No dovol! A s čim vlastně přicházíš?
  • S ničím, nic nemám. Jen dlouhé chvíle v nebi mě ubíjí, a tak je pěkné si zajít sem dolu s někým pohovořit.
  • Aha, to je fakt, asi se tam nudíš co? Když jdeš zrvna za mnou.
  • Nudím, nudím. Ale shlížím z té výšky na náš český národ a nestačím se divit.
  • Copak? Přece na tom teď tak zle nejsme ne? Jsme samostatný, máme tu takovej ten sajrajt… jak se tomu říká… jo, demokracie a jsme spokojený.
  • To věřím, Maggote, ale český národ zapomíná na svou historii. A pokud se nedokáže poučit, může se to vymstít.
  • Jako že si zvolíme komouše? To je blbost. I když teď jsem se bavil s kámošem v hosp…
  • Já nebyl konkrétní. Jen se mi zdá, že Češi nemají úctu ke své historii.
  • No víš, Karle Havlíčku, to bude asi dobou. Já taky nejsem žádnej vlastenec.
  • A to je chyba hochu! Měl bys za svůj národ bojovat!
  • Když já jsem na to línej. Ať si za něj bojujou jiný.
  • To je právě to. Koukám, co za hlupáky, ba dokonce tupce se dnes vydává za vlastence.
  • Jo tůty myslíš. Ty jsou fakt blbý, jsou neškodný.
  • Myslíš? Jeden z nich to dotáhl na hrad.
  • No, tak je pár blbců na těch nejvyšších místech. Takhle to bylo vždycky ne?
  • Ach, kde jsou mravy naší doby? To měli lidi chuť jít do boje. Inteligentní učili prosté lidi národní historii a z úst do úst si předávali národní zlato ve formě bájí.
  • No, dneska se z úst do úst předává něco jinýho. Jak říkám, je to dobou.
  • Doba se může změnit, ale lidé by neměli zapomínat…
  • Na národní historii? Karle Havlíčku, co my s tim jako uděláme?
  • Já už nic nezmohu. Ale ty jsi mladý a..
  • To mě chceš takhle využít? Omlouvám se, že ti skáču do řeči, ale nemám zájem Čechy něčemu učit. Ale dost už o zachraňování národa. Pověz mi, jak to vypadá v nebi?
  • Jsi zvědavý jako ten Svěrák. No, budu citovat toho sprosťáka Jiřího: "Netěš se - těš se". Je tu kousek dobrého i špatného.
  • A co ta tvoje třetí duše? Už je tam taky?
  • To narážíš na ten Nerudův žert?
  • No nevím, jestli to myslel jako žert. Od žertů tu byli jiní Kunderové.
  • Víš, Maggote, všichni máme jen jednu duši. A kdo prošel svět bez jediného škobrtnutí? Ano, hanil jsem církev a dodnes si za tím stojím, ale je tu i pro mne místo.
  • Amen. Jsem bezvěrec.
  • I pro takové se tu najde místo. Navíc nic neočekáváš. Věřící jsou často zklamaní.
  • Já si myslim, že po životě nic není. Prostě prázdno.
  • Je to tvůj názor. Máš takové štěstí, že žiješ v době kdy člověk může říct svůj názor a nemusí se bát.
  • Docela ti závidim.
  • Pročpak?
  • Ty jsi za svoje názory jel na dovču.
  • Vysmíváš se mi?
  • To bych si nedovolil.
  • Styď se! Dost o mne a nebi. Jak vnímáš ty dění tady dole?
  • No, tak do politiky se neseru. Jenom nějak se mi nelíbí co dělaj ty Rusové na Ukrajině.
  • No, to víš Rusové.
  • Vždyť jsi je měl docela rád.
  • Počkej, za pár let si taky budeš říkat, co jsi to kdysi povídal za hlouposti.
  • To je možný.
  • A jiné věci tě netrápí? Co to o čem jsme se bavili původně? Bystře jsi od toho uhnul.
  • Vlastně je jedna věc co mi na tom vadí
  • Jen jedna? No, tak povídej.
  • Že takový umělce, jako jsi ty, Karle Havlíčku, a další podobní, už dneska nikdo neocení. Někteří se mi zdaj přecenění a někteří nedocenění.
  • Jako například...?
  • Neměj mi to za zlý, ale Mácha mi přijde přeceněnej, a pak je tu méně známý, ale podle mě lepší básník Franta.
  • Jaký Franta?
  • Franta Gellner
  • To jméno mi je povědomé, ale nemohu si vzpomenout.
  • No vidíš, a při tom to byl taky buřič, dokonce anarchistickej.
  • Až tak?
  • Jo! Bohužel zemřel mladej, ten by toho ještě napsal.
  • A jak zemřel nebožák?
  • Ve světový válce. Na začátku. Nestihl ani legie.
  • Škoda statečného mladého života který je zničen kulí ve vojně.
  • No, ono to možná úplně tak kulí nebylo.
  • Tomu nerozumím.
  • To je jedno. To je na delší povídání.
  • Nu, dobrá. Vidíš to, myslel jsem, že tě přijdu o něčem poučit a zatím poučuješ ty mě.
  • To já jsem to tak ani nemyslel.
  • Hele, asi už budu muset jít zpátky.
  • To je škoda. Je fajn si pokecat s někym inteligentním.
  • Nápodobně.
  • To jsi neřek.
  • Nu nic, měj se hezky. A nezapomeň na mě.
A pokračování najdete zde.

A stejně vám to budu cpát...

13. dubna 2016 v 22:26 | Maggot
Já vím, já vím... neni to tak dávno co jsem zveřejnil status o tom, že svoje myšlenky (sračky) nikomu cpát nebudu. Ti, kteří mě maj v přátelích na efbíčku´, si toho určitě všimli. Jenže po tomhle mi přišli ohlasy (asi dvou lidí), že by můj blog klidně četli. A to už se vyplatí Horste! Pokud jsou dva lidi ochotni číst takovej shit, tak je to docela pozitivní. Možná se najde víc bláznů. Nevím, netuším, nezjistím, dokud nezkusím...
Tak abych to nějak shrnul. Mám v plánu sem házet většinou fejetony na současný události, nebo nějaké myšlenky, co mě trápí a vás vůbec. Budu rád za kladné i negativní (doufám, že se to dá mazat) komentáře.
A vlastně nevim, proč moje postižená generace má tendenci srát všechno na net. No neudělal bych líp, kdybych to zkusil poslat do novin. Jasně, že by se to neotisklo, ale ten pocit, ten pocit. Né, ja to radši budu šoupat na net. Stejně si to nikdo nepřečte, ale ten pocit, ten pocit.
Váš věrný Maggot/r
Pées: Omluvuju se, že jsem nepsal celou dobu vás s velkým V, není to z toho důvodu, že bych si vás snad nevážil, ale je to z toho důvodu, že mimo dopis se to nesluší. Toto doufám dopis není.
 
 

Reklama