Ostatní šílenosti

Můj život

9. října 2017 v 0:31 | Maggot
Chcete vědět něco o mém životě? To je zbytečné. Člověk nemá rád nudné věci a já svůj život za nudný považuji. Proč si to myslím? Lidé se denně trápí, jsou v depresích, dokonce páchají sebevraždy, kvůli stresu, kvůli svým starostem. Mou jedinou starostí je, jestli budu mít s kým jít večer na pivo. Nevyjímám se, ale nezapadám. Hraji na přání a nedělám problémy. Jsem v něčem výjimečný? V mnoha věcech, ale vlastně v ničem. Je zajímavé, jak nuda může tolik bavit.

Jsem jako další ozubené kolečko v barvě khaki zapadající do šedivého soukolí. Jsem jako hráč na mechanické piano. Rozdávám radost a umění, potěšení pro uši, ale nejsem to já. Jsem tichá voda, co vydává hluk a mele furt to samé dokola. Jsem systém - ve skutečnosti jen jeho součást, ale přiznejme si, co by bez takových součástí systém byl?Nefungoval by. Někdo mě urazí? Nevadí. Trápí to člověka v jihovýchodní Asii? Asi těžko. Naděje v beznaději umírá. Žiji jen pro to, abych zemřel. Žiji? Jistě vím, že existuji (i když o tom by se dalo také polemizovat). Žití není snadné dokázat.

Neustále něco hledám a hledáním vše ztrácím. Hledám sebe, hledám směr cesty, po které jdu, aniž bych tušil, že její směr je dávno předepsaný. Hlásám vše, co je správné, přestože s tím nesouhlasím. Proč? Protože to společnost vyžaduje. Pro společnost udělám cokoliv. Vstávám, kdy nechci. Tvořím něco, co nechci pro někoho, koho nemám rád. Platím za to, co jsem nechtěl. Usínám pozdě s pocitem viny. Ano, toto je vážně můj život - Můj nudný život. Kdo dá víc?

Flegmatik

28. září 2017 v 14:10 | Maggot
Stal se ze mehroznej flegmatik. Dokonce jestevetsi flegmatik, nez jsem byval. Muj flegmatismus dosahltakoveurovne, kdy mi je jedno jake mam znamky, jestli pujdu do skoly, co bude zitra, jestli mam zdravotnipotize, jestli spim. Vlastnejedinavec, na ktery mi zalezi jsou mi blizci (moje rodina, kamaradky, kamaradi, nebo i lidi, co jsou ochotni mi s necim pomoct - nebudu konkretni) a vsechnoostatni mi je ukradeny. Je tohle zivot? No asponlepsi, nezmit stres a deprese.

Rozhovor s K.H.Borovským

25. září 2017 v 20:52 | Maggot
  • Buď pozdraven, doufám, že neruším v takto pozdní hodiny.
  • Ale vůbec ne, nemůžu spát. A kdo vlastně jsi?
  • Cožpak mě nepoznáváš? To už je český národ tak zahanbení hodný?
  • Sorry jako, na chlapský ksichty nemám pamatováka.
  • Tak zkus hádat!
  • Mácha?
  • Ale notak, co tě to napadá?
  • Tak Palackej!
  • Ten žvanil? Chacha. Vždyť mi není ani trochu podobný.
  • Tak já už nevim, Karle Havlíčku.
  • Já věděl, že to uhodneš. Přec nejsi tak hloupý, jak vypadáš.
  • No dovol! A s čim vlastně přicházíš?
  • S ničím, nic nemám. Jen dlouhé chvíle v nebi mě ubíjí, a tak je pěkné si zajít sem dolu s někým pohovořit.
  • Aha, to je fakt, asi se tam nudíš co? Když jdeš zrvna za mnou.
  • Nudím, nudím. Ale shlížím z té výšky na náš český národ a nestačím se divit.
  • Copak? Přece na tom teď tak zle nejsme ne? Jsme samostatný, máme tu takovej ten sajrajt… jak se tomu říká… jo, demokracie a jsme spokojený.
  • To věřím, Maggote, ale český národ zapomíná na svou historii. A pokud se nedokáže poučit, může se to vymstít.
  • Jako že si zvolíme komouše? To je blbost. I když teď jsem se bavil s kámošem v hosp…
  • Já nebyl konkrétní. Jen se mi zdá, že Češi nemají úctu ke své historii.
  • No víš, Karle Havlíčku, to bude asi dobou. Já taky nejsem žádnej vlastenec.
  • A to je chyba hochu! Měl bys za svůj národ bojovat!
  • Když já jsem na to línej. Ať si za něj bojujou jiný.
  • To je právě to. Koukám, co za hlupáky, ba dokonce tupce se dnes vydává za vlastence.
  • Jo tůty myslíš. Ty jsou fakt blbý, jsou neškodný.
  • Myslíš? Jeden z nich to dotáhl na hrad.
  • No, tak je pár blbců na těch nejvyšších místech. Takhle to bylo vždycky ne?
  • Ach, kde jsou mravy naší doby? To měli lidi chuť jít do boje. Inteligentní učili prosté lidi národní historii a z úst do úst si předávali národní zlato ve formě bájí.
  • No, dneska se z úst do úst předává něco jinýho. Jak říkám, je to dobou.
  • Doba se může změnit, ale lidé by neměli zapomínat…
  • Na národní historii? Karle Havlíčku, co my s tim jako uděláme?
  • Já už nic nezmohu. Ale ty jsi mladý a..
  • To mě chceš takhle využít? Omlouvám se, že ti skáču do řeči, ale nemám zájem Čechy něčemu učit. Ale dost už o zachraňování národa. Pověz mi, jak to vypadá v nebi?
  • Jsi zvědavý jako ten Svěrák. No, budu citovat toho sprosťáka Jiřího: "Netěš se - těš se". Je tu kousek dobrého i špatného.
  • A co ta tvoje třetí duše? Už je tam taky?
  • To narážíš na ten Nerudův žert?
  • No nevím, jestli to myslel jako žert. Od žertů tu byli jiní Kunderové.
  • Víš, Maggote, všichni máme jen jednu duši. A kdo prošel svět bez jediného škobrtnutí? Ano, hanil jsem církev a dodnes si za tím stojím, ale je tu i pro mne místo.
  • Amen. Jsem bezvěrec.
  • I pro takové se tu najde místo. Navíc nic neočekáváš. Věřící jsou často zklamaní.
  • Já si myslim, že po životě nic není. Prostě prázdno.
  • Je to tvůj názor. Máš takové štěstí, že žiješ v době kdy člověk může říct svůj názor a nemusí se bát.
  • Docela ti závidim.
  • Pročpak?
  • Ty jsi za svoje názory jel na dovču.
  • Vysmíváš se mi?
  • To bych si nedovolil.
  • Styď se! Dost o mne a nebi. Jak vnímáš ty dění tady dole?
  • No, tak do politiky se neseru. Jenom nějak se mi nelíbí co dělaj ty Rusové na Ukrajině.
  • No, to víš Rusové.
  • Vždyť jsi je měl docela rád.
  • Počkej, za pár let si taky budeš říkat, co jsi to kdysi povídal za hlouposti.
  • To je možný.
  • A jiné věci tě netrápí? Co to o čem jsme se bavili původně? Bystře jsi od toho uhnul.
  • Vlastně je jedna věc co mi na tom vadí
  • Jen jedna? No, tak povídej.
  • Že takový umělce, jako jsi ty, Karle Havlíčku, a další podobní, už dneska nikdo neocení. Někteří se mi zdaj přecenění a někteří nedocenění.
  • Jako například...?
  • Neměj mi to za zlý, ale Mácha mi přijde přeceněnej, a pak je tu méně známý, ale podle mě lepší básník Franta.
  • Jaký Franta?
  • Franta Gellner
  • To jméno mi je povědomé, ale nemohu si vzpomenout.
  • No vidíš, a při tom to byl taky buřič, dokonce anarchistickej.
  • Až tak?
  • Jo! Bohužel zemřel mladej, ten by toho ještě napsal.
  • A jak zemřel nebožák?
  • Ve světový válce. Na začátku. Nestihl ani legie.
  • Škoda statečného mladého života který je zničen kulí ve vojně.
  • No, ono to možná úplně tak kulí nebylo.
  • Tomu nerozumím.
  • To je jedno. To je na delší povídání.
  • Nu, dobrá. Vidíš to, myslel jsem, že tě přijdu o něčem poučit a zatím poučuješ ty mě.
  • To já jsem to tak ani nemyslel.
  • Hele, asi už budu muset jít zpátky.
  • To je škoda. Je fajn si pokecat s někym inteligentním.
  • Nápodobně.
  • To jsi neřek.
  • Nu nic, měj se hezky. A nezapomeň na mě.

A stejně vám to budu cpát...

13. dubna 2016 v 22:26 | Maggot
Já vím, já vím... neni to tak dávno co jsem zveřejnil status o tom, že svoje myšlenky (sračky) nikomu cpát nebudu. Ti, kteří mě maj v přátelích na efbíčku´, si toho určitě všimli. Jenže po tomhle mi přišli ohlasy (asi dvou lidí), že by můj blog klidně četli. A to už se vyplatí Horste! Pokud jsou dva lidi ochotni číst takovej shit, tak je to docela pozitivní. Možná se najde víc bláznů. Nevím, netuším, nezjistím, dokud nezkusím...
Tak abych to nějak shrnul. Mám v plánu sem házet většinou fejetony na současný události, nebo nějaké myšlenky, co mě trápí a vás vůbec. Budu rád za kladné i negativní (doufám, že se to dá mazat) komentáře.
A vlastně nevim, proč moje postižená generace má tendenci srát všechno na net. No neudělal bych líp, kdybych to zkusil poslat do novin. Jasně, že by se to neotisklo, ale ten pocit, ten pocit. Né, ja to radši budu šoupat na net. Stejně si to nikdo nepřečte, ale ten pocit, ten pocit.
Váš věrný Maggot/r
Pées: Omluvuju se, že jsem nepsal celou dobu vás s velkým V, není to z toho důvodu, že bych si vás snad nevážil, ale je to z toho důvodu, že mimo dopis se to nesluší. Toto doufám dopis není.
 
 

Reklama