Poesie

Vlci v dáli

24. října 2017 v 15:15 | Maggot
Mám na sobě spoustu vad,
tak nevím co dělat.
Všechno známý je mi cizí.

Vlci v dáli už maj hlad,
vřele je přivítat,
než s plnym břichem zase zmizí.

Můj dům, můj plesivej hrad
v něm se chci zahrabat -
jsem to charakter ryzí.

Až jednou chcípnu tam,
tak všechno, co vám dám
budou moje zbytky těla.

To tělo je všechno, co já mám.
Zvýšky nezamávám
a z pekla se to nedělá.

Jak sobě, tak i vám
se tiše vysmívám.
Jak každá duše by někam chtěla.

Živote, zbláznil ses?

10. října 2017 v 20:21 | Maggot
Živote, zbláznil ses? Co se to děje?
Sotva se rozkoukám a svět se mi směje.
Živote, co děláš? Kam to tak pospícháš?
Říkáš mi: "Mladej, ty už si nezapícháš."
Živote, neber mi všechny mý hračky,
místo nich cpeš mi jen samý sračky.
Živote, co to je? Prej nová éra?
A co ty chlupy kolem mýho péra?
Živote, co o tobě malej hoch ví?
Sotva jsem vylezl z matčiny pochvy.
Živote, proč jako? Proč se mám prát?
Chceš, abych chcípnul? Já tě mám rád.
Živote, proč slyším ty divný hlasy?
Proč nemám radost a řídnou mi vlasy?
Živote, zbláznil ses? Jsem ještě dítě.
Živote, vrať se mi, zas zpátky chci tě!
Živote, ty vole, co mi to provádíš?
Já jsem ti věřil a ty mě podvádíš.
Živote, živote, prosím tě moc,
nech mě se vyspat jedinou noc.

Oxymor

3. října 2017 v 1:39 | Maggot
Za noci dlouhé oči jsou bdělé,
obloha temná píše mi epitaf.
Když je mi nejhůř, tak je mi skvěle.
Štěstí je vlastně můj nejhorší stav.

Nešťasten z radosti, miluji deprese.
A co víc? Že si v tom libuji.
Mé hnusné chování už nikdo nesnese.
Všechny nenávidím, tudíž je miluji.

Maggot

13. dubna 2016 v 22:01 | Maggot

Maggot

Jsem hnusný červ,
vlezlý a nechutný,
zbytečný nerv,
co v těle je nutný.

Jako červík Pepík,
jako fanoušek devítky,
jenom divnej chlapík,
co nebere si servítky.

Ti, co mě znaj,
ví, že se podél stěn ploužím
a za pravdu mi daj,
že i já po něčem toužím.

Jen červ hloupý,
bohémský básník,
co všechno skoupí,
však ničeho neni vlastník.

Večerní město

13. dubna 2016 v 22:00 | Maggot

Večerní město


Večerní město - divný svět,
večerní město - škaredý vzhled.
Všude jenom smrad a špína.
Co mi to jenom připomíná?
Že lidi jsou jak zvířata,
padne tma a bouchají na vrata.

Podniky plné, ulice z drog,
plíce mi rve hnusný smog.
Ve světě divných světýlek,
děti uloženy do postýlek.
Tátové se v baru opíjí
a život nás tak nějak míjí.

Křik opic vzbouzí v mně strach,
vzduchem se line hnusný krve pach.
Je zima a postavy divné,
mě si tu sotva někdo všimne.

Kdo se ptal?

13. dubna 2016 v 21:59 | Maggot

Kdo se ptal?

Kdo se ptal?
Kdo vás zval?
Kdo stopy své
tu zanechal?

Ty vaše otázky
tahaj za provázky,
vytvářej ošklivé,
ponuré obrázky.


Zabte mě do hlavy,
do hlavy bolavý,
zabte mě dřív,
než se to provalí.

Válka

13. dubna 2016 v 21:58 | Maggot

Válka

Do boje! Do boje!
Mám koule oboje,
tak si to snad dokážu,
až do války pomažu.
Svoji zbraň nabít,
pár hajzlů zabít.
Vždyť mohli jsme na pivo zajít,
místo toho musím národ hájit.

Nábojů mám váček,
vždyť lidí je jak sraček,
tak ať krev se proleje
pro toho, kdo naleje
víno do své číše.
Sám v klidu buduje říše,
zatímco srkáme špinavou vodu z šálku.

My chceme mír! Ne válku!

Vločka

13. dubna 2016 v 21:56 | Maggot

Vločka

Bezdomovci pro zahřátí
popíjí denaturovaný líh,
konečně přišla zima,
konečně začal padat sníh.

Vločky dopadají na zem,
jedna z nich mi je milejší,
milejší, než ty ostatní.
Proč? Z moci té nejhorší.

Její krátká existence
hned by se na zemi roztála.
Život jí netrvá dlouho-
několik vteřin, bez mála.

Chci ji vzít do dlaně, zachránit,
nechat ji žít dál,
avšak v ruce se mi roztála,
aniž bych ji byl znal.




Ten krásný duch zimy
snaží se mě omámit,
ale pamatujme drazí:
Vločky nelze zachránit.

Milovat?

13. dubna 2016 v 21:55 | Maggot

Milovat

Milovat? Co je to?
Jen pouhé slovo.
Snad je synonymem
pro roucho Adamovo.
Jen obyčejné slovo,
co z písmenek se skládá,
ale kvůli němu
někdo z nás strádá.

Vždyť je to jen slovo hloupé,
jako třeba brambora.
Už nemá žádný význam,
když s ním každý vyorá.
To slovo neskrývá city,
ty se v "srdci" nachází.
Však tohle pouhé slovo
náš život provází.

Popisujeme jím nepopsatelné:
ten divný pocit, to bláznovství a chtíč.
Však říkáme ho, kdy se zachce,
a tak vemte na mne tyč!
Nelžeš si? To vážně miluješ?
Nebo jen říkáš slova bez významu.
Koho tím vlastně urážíš?
Kdo je další na seznamu?

Stojím tu

13. dubna 2016 v 21:54 | Maggot

Stojím tu

Stojím tu zas
a stát dál budu.
Klidně zlomte mi vaz,
já podtrhnu vám půdu.

Kdo vraždil, vraždit bude,
kdo napsal, znova napíše.
Váš strach je cítit všude,
ten divný pocit po břiše.
 
 

Reklama