Poesie

Samozřejmost

11. dubna 2018 v 6:00 | Maggot
Beru jako samozřejmost každý den,
ale nezkusil jsem nevědět, jestli se probudím.
Beru jako samozřejmost nebe,
ale nezkusil jsem nevidět hvězdy padat.
Beru jako samozřejmost tebe,
ale když odejdeš nebudu celý.
Beru jako samozřejmost život,
ale nezkusil jsem nikdy zemřít.
Beru jako samozřejmost vodu,
máčim v ní svou špinavou duši,
ale nezkusil padnout na zem žízní.

Beru jako samozřejmost své blízké,
ale nezkusil jsem o mnohé z nich přijít.
Beru jako samozřejmost vzduch,
ale nezkusil jsem nemoci se nadechnout.
Beru jako samozřejmost domov,
ale nezkusil jsem žít na ulici.
Beru jako samozřejmost úsměvy,
ale nezkusil jsem cítit bolest za nimi.
Beru jako samozřejmost peníze,
život bez nich by byl hezčí,
ale nezkusil jsem, nikdy jsem nezkusil.

Vítěz není ten, kdo nezažil utrpení,
vítěz je ten, kdo ho zažil mnoho
a dokázal to ustát.
Vítěz není ten, kdo všechny porazil
vítěz je ten, kdo byl poražen
a znovu vstal.

Lom, vstup zakázán, nebezpečí úrazu

14. března 2018 v 22:51 | Maggot
Sesouvající se skála
ukradla kus cesty,
nikoho tu neoslním
velkými gesty.

Vždyť tam na okraji lomu
leží v trávě urna.
Nevím proč a nevím komu
je vzpomínka chmurná.

Hledáme čisté prameny.
Marně se snažíme
říct naše slova kameny,
jak do skály vrážíme.

Vždyť jsme tak zanedbatelní
v té velké přírodě.
Po nás až přijdou potopy.
naskáčem na lodě.

Bože, tak už nám nedávej
pocit, že jsme velcí.
Pak snažíme se zaujmout
svými kotrmelci.

Výjimečně sem dávám barvnou fotku, jelikož je přímo z místa, kde jsem báseň psal a je v ní ukryt můj pocit.
Úprava by fotce jen uškodila.

Ničení

9. března 2018 v 11:34 | Maggot
(ispirováno slamem Tomáše Straky)

Veškerou krutost ničí jen otázky.
Když zůstanem mlčet, zničíme se.
Lhostejnost funguje tak, jako odrazky,
vráceni zpátky až nás zničí meze.

Mlčíme, hledíme si radši svého,
stejně náš hlas nic nezmění.
S vidinou zdroje pravdivého
hlásáme svobodu z vězení.

Jestli chceš křičet, tak tady ne!
Můžeš to zkusit, však stejně tě umlčí.
Kulkou do hlavy tobě a rodině
vezmou moc zpátky do náručí.

Zlem zachová se kázeň,
od odpovědnosti ruce pryč.
T. Straka:
Čo zmení táto báseň?
Vôbec nič.

Uroboros dějin

6. března 2018 v 23:43 | Maggot
Uroboros dějin
žere si svou prdel.
Zaměřeni na jin -
jang podřízlých hrdel.

Dějiny se točí
bez žádného poučení.
Národ páchne močí
demencí jsme zaskočeni.

Zatímco se perem
ostatní si kradou.
Do huby si serem
se zdviženou bradou.

A co naše děti?
Budou mít, co nechtěli jsme.
V informační změti
smíří se i s komunismem.

Otázky II.

20. února 2018 v 16:10 | Maggot
Kdo může za všechny deprese?
Kdo nosí špatný zpávy?
Kolikrát do světa vejde se
pohrdání našimi právy?

Proč svět je tak velikej?
A proč je tak zlej?
Prosím, jen neříkej,
že zničíme jej.

Nakonec máme se dobře,
však rádi si stěžujem.
S polibkem na dobrou kobře
život si ztěžujem.

Kdo nosí všechny nemoci?
Proč jistotou je smrt?
Proč vzhůru bývám do noci
a vypadám jak chrt?

Proč dětem kradem sny?
Proč ničíme jim radost?
Kam utíkají všechny dny?
Někdo už musí říct: "A dost!"

Lepší místo

11. února 2018 v 22:59 | Maggot
Hledám dobré místo na žití,
kde Slunce dlouho nesvítí
a dlouhé noci, co se stále vrací,
jsou mi věčnou inspirací.

Hledám dobré místo k životu,
kde všední den mění se v sobotu,
kde nejsou žádný peníze,
a nikdo si nestěžuje na krize.

Hledám dobré místo, kde bych žil,
co nekradlo by mi zbytky sil,
kde lesní studánky, vřes a túje,
kde žádná závist neexistuje.

Hledám dobré místo na smrt.
Místo, na které bych byl hrd.
Ať mi to místo někdo z vás přislíbí!
Tady nechci být, tady se mi nelíbí.

Modlitba za lepší svět

3. února 2018 v 15:02 | Maggot
Zavři oči
Řekni mi co vidíš
Svět který patří nám
Svět který chceme být

Zavři oči
Řekni mi co víš
Přestaň lhát
Potřebujeme vzkříšení

A život nebude nikdy stejnej
Nechcem války
Nechcem víry
Nechcem hru kterou musíme hrát
Už ne!
Pokračuj

Nepotřebujem hranice aby nás omezovaly
Hledáme zbytek důvěry
Nepotřebujem peníze aby nás zotročily
Rozumní lidé - silné životy

Dítě mi řeklo jaký svět chce
Bez násilí a bez hranic
Dítě mi řeklo že ztrácí naději
Lidé jsou ve stresu
Ztrácejí domovy

Zavři oči
Potřebujem lepší místo
Musíme povstát
Abychom stvořili lepší dny
A lepší svět

Lodivod

29. ledna 2018 v 16:16 | Maggot
Musím chodit do práce,
skromě prachy utrácet,
křičet, že jsem svobodný,
neříkat věci nevhodný.

Ukradli mi můj život,
jsem svázaný lodivod.
Říkaj, ať svou loď si řídím,
však u kormidla jiný vidím.

Osud napsán

20. ledna 2018 v 17:45 | Maggot
Hlasy divné, světla svítí,
život se zas někam řítí.
Život klesá dolu ke dnu,
marně doufám, že se zvednu.

Osud napsán, nebo snad ne?
Přijmout ho teď je tak snadné.
Vše zahodit, do smrti dřít,
založit rodinu, každou noc pít.

Slzy

3. ledna 2018 v 1:33 | Maggot
Slzy mi protékají u nosu,
nic nemám na zlatym podnosu.
Smrtka už klepe si na kosu.
Asi už nepočká na rosu.

Slzy mi stékají po tváři,
žiju si v plesnivym žaláři
a duhy, co slzy vytváří
čekají na deště, na září.
 
 

Reklama