Poesie

Slzy

3. ledna 2018 v 1:33 | Maggot
Slzy mi protékají u nosu,
nic nemám na zlatym podnosu.
Smrtka už klepe si na kosu.
Asi už nepočká na rosu.

Slzy mi stékají po tváři,
žiju si v plesnivym žaláři
a duhy, co slzy vytváří
čekají na deště, na září.

Brzy k ránu

12. prosince 2017 v 16:23 | Maggot
Jsem sám v noci
bez pomoci.
Brzy k ránu
schytám ránu.

Brzy ráno,
vystaráno,
v hlavě díra -
mrtvá víra.

Chcípla brzy -
spratek drzý
a raději
po naději.


Půjdu taky
mezi mraky.
Brzy k ránu
na obranu
prázdný papír
a nic...

Strach?

29. listopadu 2017 v 15:30 | Maggot
Copak to je? Že by strach?
Ale né, to se sám sobě zdám.
Chce mě snad zabít masovej vrah?
Aspoň bych v tom nebyl zas sám.

17. listopad

19. listopadu 2017 v 22:15 | Maggot
(S malým zpožděním, ale přece)

Jdu nocí sám,
co se to děje?
Na kost promrzám
a to mě hřeje.

17. listopad,
den boje za svobodu.
Tak špatně jsem nedopad,
jdu se vyspat do podchodu.

Díky vám, študáci,
dnes klidně smím
vysrat se na práci
v odéru krabicových vín.

Vlci v dáli

24. října 2017 v 15:15 | Maggot
Mám na sobě spoustu vad,
tak nevím co dělat.
Všechno známý je mi cizí.

Vlci v dáli už maj hlad,
vřele je přivítat,
než s plnym břichem zase zmizí.

Můj dům, můj plesivej hrad
v něm se chci zahrabat -
jsem to charakter ryzí.

Až jednou chcípnu tam,
tak všechno, co vám dám
budou moje zbytky těla.

To tělo je všechno, co já mám.
Zvýšky nezamávám
a z pekla se to nedělá.

Jak sobě, tak i vám
se tiše vysmívám.
Jak každá duše by někam chtěla.

Živote, zbláznil ses?

10. října 2017 v 20:21 | Maggot
Živote, zbláznil ses? Co se to děje?
Sotva se rozkoukám a svět se mi směje.
Živote, co děláš? Kam to tak pospícháš?
Říkáš mi: "Mladej, ty už si nezapícháš."
Živote, neber mi všechny mý hračky,
místo nich cpeš mi jen samý sračky.
Živote, co to je? Prej nová éra?
A co ty chlupy kolem mýho péra?
Živote, co o tobě malej hoch ví?
Sotva jsem vylezl z matčiny pochvy.
Živote, proč jako? Proč se mám prát?
Chceš, abych chcípnul? Já tě mám rád.
Živote, proč slyším ty divný hlasy?
Proč nemám radost a řídnou mi vlasy?
Živote, zbláznil ses? Jsem ještě dítě.
Živote, vrať se mi, zas zpátky chci tě!
Živote, ty vole, co mi to provádíš?
Já jsem ti věřil a ty mě podvádíš.
Živote, živote, prosím tě moc,
nech mě se vyspat jedinou noc.

Oxymor

3. října 2017 v 1:39 | Maggot
Za noci dlouhé oči jsou bdělé,
obloha temná píše mi epitaf.
Když je mi nejhůř, tak je mi skvěle.
Štěstí je vlastně můj nejhorší stav.

Nešťasten z radosti, miluji deprese.
A co víc? Že si v tom libuji.
Mé hnusné chování už nikdo nesnese.
Všechny nenávidím, tudíž je miluji.

Maggot

13. dubna 2016 v 22:01 | Maggot

Maggot

Jsem hnusný červ,
vlezlý a nechutný,
zbytečný nerv,
co v těle je nutný.

Jako červík Pepík,
jako fanoušek devítky,
jenom divnej chlapík,
co nebere si servítky.

Ti, co mě znaj,
ví, že se podél stěn ploužím
a za pravdu mi daj,
že i já po něčem toužím.

Jen červ hloupý,
bohémský básník,
co všechno skoupí,
však ničeho neni vlastník.

Večerní město

13. dubna 2016 v 22:00 | Maggot

Večerní město


Večerní město - divný svět,
večerní město - škaredý vzhled.
Všude jenom smrad a špína.
Co mi to jenom připomíná?
Že lidi jsou jak zvířata,
padne tma a bouchají na vrata.

Podniky plné, ulice z drog,
plíce mi rve hnusný smog.
Ve světě divných světýlek,
děti uloženy do postýlek.
Tátové se v baru opíjí
a život nás tak nějak míjí.

Křik opic vzbouzí v mně strach,
vzduchem se line hnusný krve pach.
Je zima a postavy divné,
mě si tu sotva někdo všimne.

Kdo se ptal?

13. dubna 2016 v 21:59 | Maggot

Kdo se ptal?

Kdo se ptal?
Kdo vás zval?
Kdo stopy své
tu zanechal?

Ty vaše otázky
tahaj za provázky,
vytvářej ošklivé,
ponuré obrázky.


Zabte mě do hlavy,
do hlavy bolavý,
zabte mě dřív,
než se to provalí.
 
 

Reklama