Přání a stížnosti

Prázdniny na Krymu

17. listopadu 2018 v 1:14 | Maggot
Ano, jistě, téma o kterém se teď baví celá Česká republika. Náš pan premiér má teď trošičku problémy. A já zase využívám situace a když se k tomuto tématu může vyjádřit opravdu každý, tak proč bych nemohl i já? Nečekejte nic světoborného. Jen jsem cítil potřebu sdělit světu své myšlenky. Události, které proběhly během posledních dnů kolem premiéra, snad ani objasňovat nemusím.

Začeme od konce. "Nikdy neodstoupím. Nikdy. Nech si to všichni zapamatují." Tento citát pana premiéra už je občanům také dobře znám. Přiznám se, že mě jeho výrok trochu děsí. Dává nám jasně najevo, že proti němu nezmůžeme nic, přestože pro jeho odstoupení jsou stovky tisíc lidí. Ten člověk má peníze, má kontakty, má podporu toho divného pána z hradu, má moc a může si dělat vesměs, co chce. V závěru jeho proslovu před odletem do Bruselu řekl, že nás prosí, ať necháme dělat policii jejich práci. Nechci být pesimistou, ale nemyslím si, že by se někdy někomu podařilo dostat tohoto člověka za mříže. Když nechal odklidit stranou své vlastní dítě, tak dokáže nechat úplně odklidit jemu nepohodlného člověka.

Teď tedy k samotnému takzvanému únosu na Krym ABJ a videu od pana Kubíka a paní Slonkové. Může mi někdo říct, kdo by chtěl dobrovolně na výlet na Krym? Na celém tom únosu se mi něco nezdá - na obou stranách výpovědí. Doktor P. asi nebude úplně sympatickej kámoš, se kterým si jen tak jedete na výlet do Ruska. Podle pořadu Zvláštní vyšetřování se ABJ svého údajného opatrovatele bál. Vyvracení nemoci ABJ je naprosto zbytečné. Sám potvrdil, že je nemocný. Jen vyvrátil tvrzení svého otce, že trpí schyzofrenií. Premiér se také rozčiluje, že ho novináři natáčeli skrytou kamerou v brýlých jeho syna proti jeho vůli. Syn premiéra je stalé svéprávný a se zveřejněním záběrů souhlasil, což Seznam zprávy potvrdili (obličeje těch, od kterých nemají svolení, jsou rozmazané). Kluk by chtěl vypovídat, ale teď doufejme, že to bude mít alespoň nějaký význam. Kdyby ho totiž česká policie chtěla vyslechnout, tak už ho dávno vyslechne. Je skvělé, že komunikuje skrz Seznam zprávy, prestože tento portál neuznávám, jelikož o jejich objektivitě lze silně pochybovat. Já jen doufám, že to ABJ přežije ve zdraví, protože, jak jsme mohli vidět, jeho otec je schopný všeho.

Teď jsem vám tady popsal nějaké mé názory na věci, které nám byly sděleny. Ale kdo ví, kde je pravda? Třeba je naprosto někde jinde, než si myslíme. Bohužel nemůžeme očekávat, že se tu pravdu dozvíme někdy celou. Mnoho věcí nám zůstává skryto. My se jen můžeme domnívat, jak to celé je a udělat si podle předložených informací na danou situaci názor, tak jako jsem to udělal já teď. Myslím si, že by premiér měl rezignovat na svou funkci, ale určitě ho tím nezastavíme. Touha po penězích a moci je ošklivá nemoc. Ale co, do hrobu si ty peníze nevezme. Spravedlnost ale nelze očekávat.

50 let a stále nepoučeni

21. srpna 2018 v 23:57 | Maggot
Jo, vzpomínám na osmašedesátej, kdy... ne, kecám. V srpnu 1968 se flákal i můj táta v břiše svojí mámy, natož aby se dalo mluvit o mé existenci. Takže jakej mám důvod se k dnešnímu výročí vyjadřovat? V tý době jsem nežil a vim kulový, co se tenkrát stalo. Jenže teď jsou toho plný internety a vzpomíná úplně každej. No, jeden starší pán na hradě má asi větší starosti s vyměšováním, než aby vzpomínal a povídal.

To, co se před padesáti lety stalo, bylo svinstvo. O tom nelze pochybovat a vše už bylo řečeno. Nemám tedy k této události víc co říct. Vyjádřim se proto raději k dnešku, který už téměř končí. Nechápu, jak je možné, že někdo může tento čin obhajovat, přestože se o tom dá dohledat tolik informací. Žádná z nich nenasvědčuje tomu, že se jednalo o bratrskou pomoc. Nevím, zda je to nevzdělaností, ale jiné důvody bych za tím nehledal. Třeba se mýlím.

Pan prezident řečnění radši vzdal. Nebudu hádat jaký měl k tomu důvod. Byly by to jen doměnky a nakonec to je moc dobře, že zůstal potichu. Řečnění se teda dneska ujal bývalý agent StB. Jak může někdo, kdo má v rudym svinstvu prsty, řečnit na pietní akci a vzdávat holt těm, které to rudé svinstvo zabilo? To je plivání na jejich hroby. Naštěstí řečník dostal to, co mu patřilo. Přes pískot neslyšel vlastního slova.

Je skvělé si zavzpomínat, připomenout si to špatné a třeba se z toho poučit. Jenže někteří z nás jsou nepoučitelní. Je celkem ostuda, že následníci těch, kteří tu spoustu let potlačovali svobodu a základní lidská práva, jsou opět blízko k moci. Kolik lidí zemřelo kvůli nim zemřelo? Lidi, kteří se snažili to změnit a protestovat proti invazi, proti režimu. A my uděláme tohle? Styďme se! Všichni!

10 pravopisných nešvarů, které nenávidím

17. května 2018 v 13:12 | Maggot
Vyjímka
Kdyby každýmu na základce necpali do hlavy, že výjimka je výjimka a píše se to krapet jinak, než jsme zvyklí to říkat, tak nic proti nemám. Ale když to učitelky zopakujou dvacetkrát, dají to do diktátu a potom je stejně sakra málo lidí, kteří ví jak se to píše, tak mi to přijde krapet smutný. Dokonce jsem paskvil jako je vyjímka četl po docentovi, který vyučuje na vysoké škole.

To se hold stává.
Je skvělý, když chcete někomu vzdát hold. Pak je písmeno d na konci slova oprávněné. Ale věta: "To se hold stává," je hnusná a člověk by z ní zvracel. V tomto případě se totiž píše HOLT a nic jinýho. Holt má význam podbný jako slovo prostě.

Aby jsme
Taky to nerad přehánim se spisovnou češtinou, ale pokud si nemůžete zapamatovat, že žádný "aby jsme" neexistuje, tak prosím používejte abychom. Já často používám výraz abysme, což je pro mě taková obdoba slova abychom v obecné češtině. Říká se to normálně mezi lidma ne?

Vidíš mně?
Vidim tobě! Blbost co? Jestli nedokážete rozpoznat, kde napsat mě a kde mně, tak pište mne. Buď si budou lidi myslet, že jste zapomněli na háček, nebo že jste intelektuál (ne vždy to funguje). Jednoduchá poučka praví: "Dejte si tam místo toho mě/mně tvar zájmena ty. Když tam má být tě/tebe, pak píšeme mě, pokud tam je ti/tobě, potom píšeme mně."

Shlédnutí videa
Hlavně že to všechny ty fejsbůky a jůtuby píšou, ale stejně lidi raději shlížej videa. Představuju si to asi tak, že položí mobil na zem, spustí video, vylezou na židli a ze židle shlíží dolu na video. Když se na něco nedíváte z výšky, tak to většinou zhlédnete.

Ftip
Jasně, tohle nikdo nemyslí vážně. Ftipný ftipy. Jakože víš co? Aby to bylo ještě ftipnější. Hahaha! Vtipnost slova ftip vypršela asi deset vteřin po tom, co to někdo vymyslel. Nepoužívejte ho, prosím.

Opoctatnění
Ano, i takové zajímavé výrazy najde člověk na facebookové stránce studentské organizace Vysokého učení technického. Dlouho jsem se divil, jak to mohli napsat, ale můj známý mi ihned vysvětlil, že slovo opoctatnění vzniká ze slova pocta. No jasně! Akorát (to mě taky štve, když někdo napíše akorád, ale d/t už tu jednou bylo) ta věta potom nedává smysl. Když jde o podstatu, tak vždy opodstatnění.

5-ti%ní
-ti -mi -ni -tý
Miluju pomlčky a za nima koncovky číslovek. Ono se trochu předpokládá, že člověk, kterej umí česky, umí i skloňovat. Všechny ty koncovky za číslicema a jednotkama jsou naprosto zbytečný. Prostě napíšu 5% (bez mezery) a všichni ví, že to je pětiprocentní. V jednoduchosti je přeci krása. Ono když to napíšete tak, jako v nadpisu, tak z toho může vzniknout pěti-ti procentníní.

Nabušíme Vám to do uší!
Tady neni nic pravopisně špatně. Jen chci poukázat na přežitek, kterej nemám rád. Nikdo si ze základky nepamatuje, že se píše výjimka a ne vyjímka, ale všichni si pamatujou, že se ve formálním dopisu píše Vám s velkým V. Pak to cpete všude. U neformálních textů je to ale hnus. Přijde mi to naprosto zbytečné. Je to asi věc vkusu, ale tohle pravidlo bych vážně nechal jenom na formální dopisy na úřad resp. e-maily. Na fejsbůk s tim nechoďte.

Osum
Člověk, kterej je schopnej tohle napsat, tak nejenže nedával pozor ve škole, ale i v životě. Číslovky používáme často a stejně jsou tací, co se je nenaučí psát správně. Je podivné, že se s výrazem osum setkávám častěji než s výrazem sedum. Čím to je? Čím to je?

#stavarisdoustavuprojazykcesky - Miluju heštegy, vznikají delší slova než v němčině.

Roboti mi kradou mojí malou návštěvnost

15. května 2018 v 19:02 | Maggot
Blogeři to znají jak dokáže potěšit, když si jejich důležitý články přečte hodně lidí. Ostatní to tuší. "Včera Váš blog navštívilo 51 lidí." Whoohoo! Co se stalo? Natěšenej na nový zajímavý komentáře jsem rozklikl nejčtenější článek včerejšího dne. "Co to kur... do pr... píč... co to je kurva za sračky zase?" špitnul jsem na celý koleje. Našel jsem 63 nových kometářů. Všechno reklamy - v Češtině, Angličtině, Ruštině, Španělštině a tak dále. Docela mě to nasralo. Nenávidim všechny reklamy, co se na netu vyskytujou, přesto jsem s nima smířenej a nevěnuju jim pozornost, ale tohle už je moc. Jak může bejt někdo takovej zmrd a cpát lidem do ksichtu sračky, za který dostane zaplaceno? Ehm - v callcentrech aspoň nensedí robot a můžete ten telefon típnout. Jo, a taky ty lidi z toho nemají tolik peněz.

Tak jsem si otevřel správu blogu a chystal se na mazání. Kliknuj jsem na poslední kometář a čekal - a čekal. Po půl hodině načítání mi došlo, že to asi maj nějak ošéfovaný, aby to nikdo nevymazal. Já debil jsem si neměl psát s tim Karlem z reklamy na Kofolu. Za to určitě může on. A to jsem na něj chtěl bejt hodnej a naučit ho lásce. Karle, Karle, po dnešku už nejsme kamarádi!

Nenávistí k lepším zítřkům

16. dubna 2018 v 23:18 | Maggot
Achjo, nevím kolikrát se tady budu ještě pozastavovat nad hloupostí lidské rasy. Mám furt takovej pocit, že je potřeba na to upozorňovat a vzdělávat, ale nic se neděje. Sám pro to nic víc nedělám. Jen tiše přihlížím a je mi z toho smutno. Pokusy o opravení pravopisu nebo navedení na kritické myšlení a uvažování s nadhledem jsou marné. Uděláte tak ze sebe ještě většího blbce, než si myslíte, že je ten druhý. A říct svůj názor člověku, který má opačný, je v dnešní době téměř nemožné.

Tiše přihlížím jedné facebookové skupině, kde se šíří tolik nenávisti a tolik pravopisných a gramatických chyb, že se mi z toho dělá občas šoufl. Snažil jsem se je slušně a jejich jazykem požádat, aby nesdíleli tolik nenávistných příspěvků a raději se zaměřili na klady, které je zaujmou v souvislosti s tématem skupiny. Marně. Přestože jsem se setkal spíše s kladnou kritikou, stejně můj příspěvek zapadl mezi těmi všemi debyli, kreténi, čmoudi, fašokavárníki, a sorosi. Už si na něj nikdo ani nevzpomene.

Nechápu proč mají lidé rádi nenávist? Chodím na facebook, abych se pobavil, něco se dozvěděl, popovídal si s přáteli a odvedl tam svou práci, ne abych nenáviděl. Proč lidi mají potřebu, když přijdou vyčerpaní a naštvaní z práce, prskat kolem sebe zlobu? Bylo už mnoho případů, kdy lidé přáli smrt novorozeňatům, koncentrační tábor dětem ze základní školy apod. Někteří novináři hledali lidi šířící takové nenávistné komentáře, dokonce je navštívili i doma. Někteří z nich se omluvili, ale většina se raději schovala a nechtěla se vyjadřovat. Tak tak to tedy je! Léčit si svoje mindráky je dnes díky facebooku tak snadný. V realitě to neumíme, ale na internetu jsme tak velcí.

Příspěvek na ilustračním obrázku byl zveřejněn ve skupině, o které jsem již mluvil. Je to slabý odvar. Považuji za normální, že malé děti sdílejí názor svých rodičů. Jistě, jako propagace by se používat neměly, ale pokud se chtějí nějak zapojit do společenského života (ať už to je recitace v domově důchodců nebo mávání transparentem, kterému ne tak úplně rozumí) nemělo by jim být bráněno. A nevím, proč bychom měli zavírat lidi do vězení za jejich názor. To už tu párkrát bylo ne? Myslim, že to s demokracií, o které autor mluví, moc společného nemá.

Je tu tolik negativismu

10. dubna 2018 v 22:11 | Maggot
Proč furt říkáme tolik ne? Tedy pardon, NE - musí to bejt velkýma. Jasně, poslední dobou se nám krapet hnusí ANO, ale je to důvod abychom ho přestali používat? Dneska je přece tak jednoduché proti něčemu protestovat. Všem rozešlete pozvánku na událost na facebooku a lidi přbývají. Někdo slíbí, že se zúčastní, nědko má jenom zájem, ale ještě neví. Jenže ty akce nás pobuřujou k negativismu. Většina (ne všechny) názvů demonstrací začíná velkým NE. NE Ondráčkovi do čela komise pro GIBS, NE Babišovi v dalším zneužívání moci, NE ilegální imigraci, NE kradení telátek kravičkám a Bůh ví co ještě. Když se podíváme do volebních programů extrémistických stran, často jejich body začínají velkým NE. NE má totiž na člověka nejspíš nějaký psychologický vliv. Má za úkol pobuřovat, vyvolat strach a nenávist. NE dává člověku pocit, že se děje něco špatného.

Když demonstrujem za NE, nepřicházíme s žádným Ano. Je skvělé využít té možnosti, jít do ulic a vyjádřit svůj nesouhlas. Ale proč nepřijít s nějakým řešením. To si myslíme, že budeme křičet na všechny NE, oni utečou a zbylé problémy se nějak vyřeší samy. Nevyřeší. Proč nevyjdeme do ulic s promyšleným plánem, jak to přesně chceme. Místo toho jdeme jen s tím, jak to NEchceme. Zbavme se negativismu a řekněme společné Ano! Ano lepší budoucnosti, ano pokroku, ano lidskosti a soucitu, ano míru, ano demokracii! ŘEKNĚME TO DOKUD MŮŽEME!!!! (příště o používání hromady vykřičníků a capslocku)

Národ potřebuje pořádnou lekci z dějáku

13. března 2018 v 20:12 | Maggot
Občas omylem zabrousím do nějaké internetové diskuse, nebo do hádky v komentářích na fejsbůku. To, že tolik lidí przní jazyk, kterej tak miluju (ano všichni děláme chyby, ale ne 20 v jedný větě), se snažim nějak překousnout. Když se prodírám nesprávnou interpunkcí a dalšími gramatickými nešvary, tak se mi občas povede pochopit význam napsané věty. Pak akorát lituju, že jsem něco četl. Cítím jak mi pomalu odumíraj mozkový buňky. Lidi, sakra, já si dokážu mozkový buňky chlastem zabíjet sám! Nemusíte psát na net takový sračky.

Skoro každej, kdo se k internetu dostane má velkou potřebu sdílet svůj názor. Ten svůj nejsprávnější názor a ostatní názory jsou špatné. Jenže spousta z nás je tak omezená. Vidíme jen to, co chceme. Neptáme se slušně druhé strany, proč má takový názor a co ji vede k takovému přesvědčení. Jde o schopnost slušně argumentovat, ne urážet člověka, kterého neznám, v komentářích na fejsbůku.

Další důležitá věc je umět si ověřit pravdivost přijímaných informací. Vlastně nikdo nevíme úplnou pravdu, dokud nejsme přímo u toho. Při tzv. uprchlické krizi jsem těžko věřil děsivým zprávám o tom, jak k nám jdou tisíce islámistů a všechny nás povraždí. Ještě jsem totiž žádného z nich nepotkal a neměl možnost se ho zeptat na důvod útěku ze země. Teď se řeší ale politika. Všichni jsme do ní ponořeni, i já. Protestujem, zatímco druhá strana sedí u FB a píše o nás, že jsme lůza, co v životě nic nedokázala. A to je docela umění takhle z fleku pojmenovat skupinu desítek tisíc lidí. Asi se ten člověk ptal každého z nás.

Je to už nějakej ten pátek, co proběhla netem kauza o výroku, že pracovní tábor v Letech vlastně neexistoval. Je fakt, že v té době jsem nežil a nemohu to stoprocentně potvrdit. Jenže asi tam dost lidí umřelo a neni fajn to nějak zlehčovat.
Na jakousi nejmenovanou skupinu přidal nejmenovaný člověk tento příspěvek:
Do školy jsem chodil za minulého režimu,ale nemůžu si vzpomět,že by jsme se učily o koncentračním táboře v Letech!? A vy? - Učebnicový příklad typu najdi chyby.
Komentáře:
Paní V.: Ne nás učili o konc. táboře Lidice
Paní Z.: taky jenom lidice
Pan S.: Strkali tam netáhla a pak se tam rozlezly nemoci protože cikáni byly prasata. Pak postavili plot aby zamezili šíření tyfu nebo čeho. Přesně něco podobného jako např. v Calais.
Jako fakt? Koncetrační tábor v Lidicích? U toho se mi málem zastavilo srdce. Autor příspěvku a autoři komentářů měli v tý škole dávat větší pozor. Minimálně by věděli, že za interpunkčním znaménkem se dělá mezera, že na začátku věty je velké písmeno, že věty v souvětí se oddělují čárkou atd. A možná by věděli, že holocaust není dobré zlehčovat, jelikož to bylo největší svinstvo v moderních dějinách.

Tomio Okamura je roztomilý méďa

24. února 2018 v 22:25 | Maggot
Tomia Okamuru snad nemusím představovat. Je to známý ostřílený český vlastenec a politik. Myslim, že jeho negativní vlastnosti taky nemusim zdůrazňovat. No dobře, baví mě si na někom honit ego, tak pro vás - ale jenom že jste to vy - tu některý zveřejnim. Tak třeba například: útočí na novináře (slovně - zatim), vybírá si jemu pohodlný novináře (páč těm ostatním neumí argumentovat), je to populista až za hrob, vymlouvá se na horečku 39 (doufám, že myslel stupně a né rok), popíra holocaust, chce vytvořit významný den, který už existuje, protiřečí si, a bojuje proti imigraci, přestože je sám imigrant (a ať na nás nekřičí s moravskou maminkou, páč se narodil v Japonsku a nějak se sem dostat musel). Asi je toho víc, ale nechci se zabrušovat do nějakých spekulací, jako je vytěžení prachů z Úsvitu a potenciální neofašismus.

Teď ale přichází ta nejsmutnější zpráva. Tomio totiž bojuje za svobodu a proti cenzuře na sociálních sítích. Jenže dává nejvíc banů za názory, se kterými nesouhlasí. Podobnému omezení jsem se nevyhnul ani já. Je to už několik dní, co publikoval Tomio článek s popiskem: "...Naši poslanci z SPD hodlají proti islámu využít novelu trestního zákoníku. Konkrétně se jedná o paragraf, který má za úkol bojovat s extremismem tím, že zakazuje propagaci hnutí potlačujících práva a svobody člověka, rasovou, národnostní nebo třeba náboženskou zášť." A já jsem jim pod to vložil do komentáře jen malou poznámku: "To byste museli zakázat sami sebe." Myslím si to jelikož za extremisty je považuji, propagují potlačování lidských práv a svobod (konkrétně: Listina základních práv a svobod, hlava první, čl. 3., odst. 1), odst. 2), hlava druhá, oddíl první čl. 10, odst. 1) apod., ale hlavně jde o článek 14. z té samé hlavy a oddílu, odstavec 1) "Svoboda pohybu a pobytu je zaručena." a článek 15., odst. 1) "Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.") a náboženskou zášť tím pádem také propagují. No, a tento názor byl z komentářů vymazán a u něj už si nic asi neokomentuji, páč to mám jaksi zakázaný. Tím mi potvrdili, že mám nejspíš pravdu. Protože kdybych lhal, tak normálně argumentují a lež ihned vyvrátí.

Tomio je prostě takový roztomilý méďa, který se rozčílí, když mu řeknete, že je hloupý, otříská vám hračky o stěnu a ty dobrý si vezme domů. Jde jen o to, jestli fakt chceme mít z parlamentu mateřskou školu. A koho to do tý politiky vůbec ten Tomio tahá? Jakoby úplně nějaký tak asi nevim lidi, co teď úplně jakoby nedokážou říct normální souvislou větu, nebo lžou víc okatě, než ti ostatní. To jako teď může do parlamentu každej se zvláštní školou? Hlavně, že máme vlastence, kteří dokážou v jedný větě udělat 20 pravopisných chyb. Tomio možná není tak hloupý, jak se zdá. Nejspíš je to takový malý Hitlerek, co chce se svým populismem ovládnout svět. Snad ale není nikdo tak hloupý, že mu pokaždý skočí na špek.

A dost! Už o nich nebudu psát. Špatná reklama je taky reklama. Jak jsme se přesvědčili u prezidentských voleb - ten, o kom se nemluví je nevolitelný. Jeden z nejčastějších argumentů voliče Milouška je totiž: "Věděl si před půlrokem kdo je nějakej Drahoš?" Takže pokud to chcete někam dotáhnout, tak kraďte, lžete, plácejte blbosti, hlavně ať se o vás píše. Už se těšíte na prezidenta Kajínka? Co si o tom myslíte Vy? Napište mi do komentářů!

Mimochodem - přijali jste ty články z listiny lidských práv a svobod tak, jak jsem vám je napsal? Co když jsem kecal? Zde ji naleznete: Listina základních práv a svobod. Ověřte si to sami a zběžně si ji pročtěte. Tomio to zřejmě ještě neudělal.

Umí někdo objektivní zprávy?

19. února 2018 v 10:00 | Maggot
Fake news - v poslední době se o tom mluví víc, než dřív. Já jsem se tudíž rozhodl, že o tom nenapíšu žádný článek. No vážně! Fakt, věřte mi! Chci mluvit o něčem jinym, a to o objektivitě zpráv. Pokud nějaký zpravodajský portál, nebo noviny mají hned v záhlaví, že jsou objektivní, svobodní, nebo píšou bez cenzury, tak to znamená, že to tak vůbec neni. Tak jsem to aspoň vysledoval.

Slovo média je tak omýlané a často nesprávně použité, až se mi z něj chce zvracet do dřezu na koleji. Stejně se mu nejspíš nevyhnu. Rozumějte tím tedy zpravodajství televizní, internetové a to na papíře, co už dneska nikdo nečte. Těžko se hledají objektivní zprávy mezi tím velkým výběrem sdělovacích prostředků (sakra - zase používám úplný blbosti, abych se vyhnul slovu média). Najdou se média (fuj - rozumíte, ne?), se kterými sdílím stejný názor. Ještě když se to přikoření nějakou tou satirickou větičkou, tak je to fajn. Ale sakra! Zpravodajství neni o názoru autora. Jde o informování lidí o tom co se stalo, jak se to stalo, proč se to stalo (pokud to ví jistě). Nějaký doměnky a názory si můžou nechat pro sebe. Takhle jen podporujou globání hloupnutí. Člověk si má přečíst zprávu a udělat si vlastní názor. Pokud jako fakt má publicista nutkání někam hodit svůj názor, tak ať si napíše fejetonek, nebo glosičku.

Média pak mezi sebou vedou válku a tvoří se najednou dvě strany stojící proti sobě. Nám, chudáčkům hloupnoucím lidem, nezbývá, než si vybrat ze dvou názorů. Jak se říká: "Tisíc lidí, dvě chuti." Tak si ten človíček vybere jemu sympatyčtější názor a křičí na ty druhý, že jsou ovlivnění médii. Ti druzí se zas brání, že to ti první jsou ovlivnění. A nakonec mají vlastně obě skupiny pravdu.

A tak jsem rezignoval a čtu jen satirické stránky, jako je G.cz, páč tam se netají tím, že píšou úplný píčoviny. Smutné na tom je, že jejich satirické fejk ňůs jsou někteří schopni brát vážně a dokonce se u toho rozčilovat. Ach jo.
A prosim vás, nevěřte všemu, co kde píšou. Zvlášť, když u toho není uvedeno pravé jméno autora a není to ozdrojované. -- Z toho vyplývá, že mně věřit nemáte vůbec.

Smíření se se ztrátou soukromí

2. února 2018 v 17:37 | Maggot
Zadal jsem do Googlu svoje jméno. Nenašlo to mě. Zadal jsem svůj rádoby pseudonym a vyjely mi všechny moje profily, který jsem si kdy založil, jakýkoliv akce, kterých jsem se kdy účastnil, moje díla v literárních soutěžích a snaha u agentury Mám talent (nemám, ale když se to tak jmenuje, tak proč by ne?). Prostě všechno, co naznačuje, že moc úspěšnej nejsem. U obrázků kromě fotek Tygrana Hovakimyana a Koreje z Korejskyblogu naskočila na prvním místě moje podobizna. Nechápu, kde se tam ti dva vzali.

Nerad sděluju cizým lidem své pravé jméno, bydlištště, telefonní číslo atd., natož abych to sdílel na internetu. Rodiče mě od malička učili, že nemám na internet zveřejňovat své osobní údaje. Ale ono je to jedno. Kdo chce, tak si o mě najde cokoliv. Často vám stačí znát o člověku dva údaje a najdete ho minimálně na facebooku. Nemá už cenu se skrývat, dnes není nikdo anonymní. Váš ksicht je tolikrát zaznamenanej na bezpečnostních kamerách, že když nedáte žádnou svoji fotku na facebook, tak vám to nepomůže. Dokonce se mi podařilo vygooglit i mýho dědu, kterej doma nemá ani počítač, mobilu říká briketa a internet je podle něj nějaká ruská tajná služba. Stejně je jeho fotka dohledatelná.

Nemá cenu se dnes skrývat. Naopak otevřít se lidem a nechat je nahlédnout do svého života je vítané. Zvlášť, když váš život stojí za hovno. Lidi pak mají radost, že na tom nejsou tak hrozně.
 
 

Reklama