Přání a stížnosti

Nenávistí k lepším zítřkům

Pondělí v 23:18 | Maggot
Achjo, nevím kolikrát se tady budu ještě pozastavovat nad hloupostí lidské rasy. Mám furt takovej pocit, že je potřeba na to upozorňovat a vzdělávat, ale nic se neděje. Sám pro to nic víc nedělám. Jen tiše přihlížím a je mi z toho smutno. Pokusy o opravení pravopisu nebo navedení na kritické myšlení a uvažování s nadhledem jsou marné. Uděláte tak ze sebe ještě většího blbce, než si myslíte, že je ten druhý. A říct svůj názor člověku, který má opačný, je v dnešní době téměř nemožné.

Tiše přihlížím jedné facebookové skupině, kde se šíří tolik nenávisti a tolik pravopisných a gramatických chyb, že se mi z toho dělá občas šoufl. Snažil jsem se je slušně a jejich jazykem požádat, aby nesdíleli tolik nenávistných příspěvků a raději se zaměřili na klady, které je zaujmou v souvislosti s tématem skupiny. Marně. Přestože jsem se setkal spíše s kladnou kritikou, stejně můj příspěvek zapadl mezi těmi všemi debyli, kreténi, čmoudi, fašokavárníki, a sorosi. Už si na něj nikdo ani nevzpomene.

Nechápu proč mají lidé rádi nenávist? Chodím na facebook, abych se pobavil, něco se dozvěděl, popovídal si s přáteli a odvedl tam svou práci, ne abych nenáviděl. Proč lidi mají potřebu, když přijdou vyčerpaní a naštvaní z práce, prskat kolem sebe zlobu? Bylo už mnoho případů, kdy lidé přáli smrt novorozeňatům, koncentrační tábor dětem ze základní školy apod. Někteří novináři hledali lidi šířící takové nenávistné komentáře, dokonce je navštívili i doma. Někteří z nich se omluvili, ale většina se raději schovala a nechtěla se vyjadřovat. Tak tak to tedy je! Léčit si svoje mindráky je dnes díky facebooku tak snadný. V realitě to neumíme, ale na internetu jsme tak velcí.

Příspěvek na ilustračním obrázku byl zveřejněn ve skupině, o které jsem již mluvil. Je to slabý odvar. Považuji za normální, že malé děti sdílejí názor svých rodičů. Jistě, jako propagace by se používat neměly, ale pokud se chtějí nějak zapojit do společenského života (ať už to je recitace v domově důchodců nebo mávání transparentem, kterému ne tak úplně rozumí) nemělo by jim být bráněno. A nevím, proč bycho měli zavírat lidi do vězení za jejich názor. To už tu párkrát bylo ne? Myslim, že to s demokracií, o které autor mluví, moc společného nemá.

Je tu tolik negativismu

10. dubna 2018 v 22:11 | Maggot
Proč furt říkáme tolik ne? Tedy pardon, NE - musí to bejt velkýma. Jasně, poslední dobou se nám krapet hnusí ANO, ale je to důvod abychom ho přestali používat? Dneska je přece tak jednoduché proti něčemu protestovat. Všem rozešlete pozvánku na událost na facebooku a lidi přbývají. Někdo slíbí, že se zúčastní, nědko má jenom zájem, ale ještě neví. Jenže ty akce nás pobuřujou k negativismu. Většina (ne všechny) názvů demonstrací začíná velkým NE. NE Ondráčkovi do čela komise pro GIBS, NE Babišovi v dalším zneužívání moci, NE ilegální imigraci, NE kradení telátek kravičkám a Bůh ví co ještě. Když se podíváme do volebních programů extrémistických stran, často jejich body začínají velkým NE. NE má totiž na člověka nejspíš nějaký psychologický vliv. Má za úkol pobuřovat, vyvolat strach a nenávist. NE dává člověku pocit, že se děje něco špatného.

Když demonstrujem za NE, nepřicházíme s žádným Ano. Je skvělé využít té možnosti, jít do ulic a vyjádřit svůj nesouhlas. Ale proč nepřijít s nějakým řešením. To si myslíme, že budeme křičet na všechny NE, oni utečou a zbylé problémy se nějak vyřeší samy. Nevyřeší. Proč nevyjdeme do ulic s promyšleným plánem, jak to přesně chceme. Místo toho jdeme jen s tím, jak to NEchceme. Zbavme se negativismu a řekněme společné Ano! Ano lepší budoucnosti, ano pokroku, ano lidskosti a soucitu, ano míru, ano demokracii! ŘEKNĚME TO DOKUD MŮŽEME!!!! (příště o používání hromady vykřičníků a capslocku)

Národ potřebuje pořádnou lekci z dějáku

13. března 2018 v 20:12 | Maggot
Občas omylem zabrousím do nějaké internetové diskuse, nebo do hádky v komentářích na fejsbůku. To, že tolik lidí przní jazyk, kterej tak miluju (ano všichni děláme chyby, ale ne 20 v jedný větě), se snažim nějak překousnout. Když se prodírám nesprávnou interpunkcí a dalšími gramatickými nešvary, tak se mi občas povede pochopit význam napsané věty. Pak akorát lituju, že jsem něco četl. Cítím jak mi pomalu odumíraj mozkový buňky. Lidi, sakra, já si dokážu mozkový buňky chlastem zabíjet sám! Nemusíte psát na net takový sračky.

Skoro každej, kdo se k internetu dostane má velkou potřebu sdílet svůj názor. Ten svůj nejsprávnější názor a ostatní názory jsou špatné. Jenže spousta z nás je tak omezená. Vidíme jen to, co chceme. Neptáme se slušně druhé strany, proč má takový názor a co ji vede k takovému přesvědčení. Jde o schopnost slušně argumentovat, ne urážet člověka, kterého neznám, v komentářích na fejsbůku.

Další důležitá věc je umět si ověřit pravdivost přijímaných informací. Vlastně nikdo nevíme úplnou pravdu, dokud nejsme přímo u toho. Při tzv. uprchlické krizi jsem těžko věřil děsivým zprávám o tom, jak k nám jdou tisíce islámistů a všechny nás povraždí. Ještě jsem totiž žádného z nich nepotkal a neměl možnost se ho zeptat na důvod útěku ze země. Teď se řeší ale politika. Všichni jsme do ní ponořeni, i já. Protestujem, zatímco druhá strana sedí u FB a píše o nás, že jsme lůza, co v životě nic nedokázala. A to je docela umění takhle z fleku pojmenovat skupinu desítek tisíc lidí. Asi se ten člověk ptal každého z nás.

Je to už nějakej ten pátek, co proběhla netem kauza o výroku, že pracovní tábor v Letech vlastně neexistoval. Je fakt, že v té době jsem nežil a nemohu to stoprocentně potvrdit. Jenže asi tam dost lidí umřelo a neni fajn to nějak zlehčovat.
Na jakousi nejmenovanou skupinu přidal nejmenovaný člověk tento příspěvek:
Do školy jsem chodil za minulého režimu,ale nemůžu si vzpomět,že by jsme se učily o koncentračním táboře v Letech!? A vy? - Učebnicový příklad typu najdi chyby.
Komentáře:
Paní V.: Ne nás učili o konc. táboře Lidice
Paní Z.: taky jenom lidice
Pan S.: Strkali tam netáhla a pak se tam rozlezly nemoci protože cikáni byly prasata. Pak postavili plot aby zamezili šíření tyfu nebo čeho. Přesně něco podobného jako např. v Calais.
Jako fakt? Koncetrační tábor v Lidicích? U toho se mi málem zastavilo srdce. Autor příspěvku a autoři komentářů měli v tý škole dávat větší pozor. Minimálně by věděli, že za interpunkčním znaménkem se dělá mezera, že na začátku věty je velké písmeno, že věty v souvětí se oddělují čárkou atd. A možná by věděli, že holocaust není dobré zlehčovat, jelikož to bylo největší svinstvo v moderních dějinách.

Tomio Okamura je roztomilý méďa

24. února 2018 v 22:25 | Maggot
Tomia Okamuru snad nemusím představovat. Je to známý ostřílený český vlastenec a politik. Myslim, že jeho negativní vlastnosti taky nemusim zdůrazňovat. No dobře, baví mě si na někom honit ego, tak pro vás - ale jenom že jste to vy - tu některý zveřejnim. Tak třeba například: útočí na novináře (slovně - zatim), vybírá si jemu pohodlný novináře (páč těm ostatním neumí argumentovat), je to populista až za hrob, vymlouvá se na horečku 39 (doufám, že myslel stupně a né rok), popíra holocaust, chce vytvořit významný den, který už existuje, protiřečí si, a bojuje proti imigraci, přestože je sám imigrant (a ať na nás nekřičí s moravskou maminkou, páč se narodil v Japonsku a nějak se sem dostat musel). Asi je toho víc, ale nechci se zabrušovat do nějakých spekulací, jako je vytěžení prachů z Úsvitu a potenciální neofašismus.

Teď ale přichází ta nejsmutnější zpráva. Tomio totiž bojuje za svobodu a proti cenzuře na sociálních sítích. Jenže dává nejvíc banů za názory, se kterými nesouhlasí. Podobnému omezení jsem se nevyhnul ani já. Je to už několik dní, co publikoval Tomio článek s popiskem: "...Naši poslanci z SPD hodlají proti islámu využít novelu trestního zákoníku. Konkrétně se jedná o paragraf, který má za úkol bojovat s extremismem tím, že zakazuje propagaci hnutí potlačujících práva a svobody člověka, rasovou, národnostní nebo třeba náboženskou zášť." A já jsem jim pod to vložil do komentáře jen malou poznámku: "To byste museli zakázat sami sebe." Myslím si to jelikož za extremisty je považuji, propagují potlačování lidských práv a svobod (konkrétně: Listina základních práv a svobod, hlava první, čl. 3., odst. 1), odst. 2), hlava druhá, oddíl první čl. 10, odst. 1) apod., ale hlavně jde o článek 14. z té samé hlavy a oddílu, odstavec 1) "Svoboda pohybu a pobytu je zaručena." a článek 15., odst. 1) "Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.") a náboženskou zášť tím pádem také propagují. No, a tento názor byl z komentářů vymazán a u něj už si nic asi neokomentuji, páč to mám jaksi zakázaný. Tím mi potvrdili, že mám nejspíš pravdu. Protože kdybych lhal, tak normálně argumentují a lež ihned vyvrátí.

Tomio je prostě takový roztomilý méďa, který se rozčílí, když mu řeknete, že je hloupý, otříská vám hračky o stěnu a ty dobrý si vezme domů. Jde jen o to, jestli fakt chceme mít z parlamentu mateřskou školu. A koho to do tý politiky vůbec ten Tomio tahá? Jakoby úplně nějaký tak asi nevim lidi, co teď úplně jakoby nedokážou říct normální souvislou větu, nebo lžou víc okatě, než ti ostatní. To jako teď může do parlamentu každej se zvláštní školou? Hlavně, že máme vlastence, kteří dokážou v jedný větě udělat 20 pravopisných chyb. Tomio možná není tak hloupý, jak se zdá. Nejspíš je to takový malý Hitlerek, co chce se svým populismem ovládnout svět. Snad ale není nikdo tak hloupý, že mu pokaždý skočí na špek.

A dost! Už o nich nebudu psát. Špatná reklama je taky reklama. Jak jsme se přesvědčili u prezidentských voleb - ten, o kom se nemluví je nevolitelný. Jeden z nejčastějších argumentů voliče Milouška je totiž: "Věděl si před půlrokem kdo je nějakej Drahoš?" Takže pokud to chcete někam dotáhnout, tak kraďte, lžete, plácejte blbosti, hlavně ať se o vás píše. Už se těšíte na prezidenta Kajínka? Co si o tom myslíte Vy? Napište mi do komentářů!

Mimochodem - přijali jste ty články z listiny lidských práv a svobod tak, jak jsem vám je napsal? Co když jsem kecal? Zde ji naleznete: Listina základních práv a svobod. Ověřte si to sami a zběžně si ji pročtěte. Tomio to zřejmě ještě neudělal.

Umí někdo objektivní zprávy?

19. února 2018 v 10:00 | Maggot
Fake news - v poslední době se o tom mluví víc, než dřív. Já jsem se tudíž rozhodl, že o tom nenapíšu žádný článek. No vážně! Fakt, věřte mi! Chci mluvit o něčem jinym, a to o objektivitě zpráv. Pokud nějaký zpravodajský portál, nebo noviny mají hned v záhlaví, že jsou objektivní, svobodní, nebo píšou bez cenzury, tak to znamená, že to tak vůbec neni. Tak jsem to aspoň vysledoval.

Slovo média je tak omýlané a často nesprávně použité, až se mi z něj chce zvracet do dřezu na koleji. Stejně se mu nejspíš nevyhnu. Rozumějte tím tedy zpravodajství televizní, internetové a to na papíře, co už dneska nikdo nečte. Těžko se hledají objektivní zprávy mezi tím velkým výběrem sdělovacích prostředků (sakra - zase používám úplný blbosti, abych se vyhnul slovu média). Najdou se média (fuj - rozumíte, ne?), se kterými sdílím stejný názor. Ještě když se to přikoření nějakou tou satirickou větičkou, tak je to fajn. Ale sakra! Zpravodajství neni o názoru autora. Jde o informování lidí o tom co se stalo, jak se to stalo, proč se to stalo (pokud to ví jistě). Nějaký doměnky a názory si můžou nechat pro sebe. Takhle jen podporujou globání hloupnutí. Člověk si má přečíst zprávu a udělat si vlastní názor. Pokud jako fakt má publicista nutkání někam hodit svůj názor, tak ať si napíše fejetonek, nebo glosičku.

Média pak mezi sebou vedou válku a tvoří se najednou dvě strany stojící proti sobě. Nám, chudáčkům hloupnoucím lidem, nezbývá, než si vybrat ze dvou názorů. Jak se říká: "Tisíc lidí, dvě chuti." Tak si ten človíček vybere jemu sympatyčtější názor a křičí na ty druhý, že jsou ovlivnění médii. Ti druzí se zas brání, že to ti první jsou ovlivnění. A nakonec mají vlastně obě skupiny pravdu.

A tak jsem rezignoval a čtu jen satirické stránky, jako je G.cz, páč tam se netají tím, že píšou úplný píčoviny. Smutné na tom je, že jejich satirické fejk ňůs jsou někteří schopni brát vážně a dokonce se u toho rozčilovat. Ach jo.
A prosim vás, nevěřte všemu, co kde píšou. Zvlášť, když u toho není uvedeno pravé jméno autora a není to ozdrojované. -- Z toho vyplývá, že mně věřit nemáte vůbec.

Smíření se se ztrátou soukromí

2. února 2018 v 17:37 | Maggot
Zadal jsem do Googlu svoje jméno. Nenašlo to mě. Zadal jsem svůj rádoby pseudonym a vyjely mi všechny moje profily, který jsem si kdy založil, jakýkoliv akce, kterých jsem se kdy účastnil, moje díla v literárních soutěžích a snaha u agentury Mám talent (nemám, ale když se to tak jmenuje, tak proč by ne?). Prostě všechno, co naznačuje, že moc úspěšnej nejsem. U obrázků kromě fotek Tygrana Hovakimyana a Koreje z Korejskyblogu naskočila na prvním místě moje podobizna. Nechápu, kde se tam ti dva vzali.

Nerad sděluju cizým lidem své pravé jméno, bydlištště, telefonní číslo atd., natož abych to sdílel na internetu. Rodiče mě od malička učili, že nemám na internet zveřejňovat své osobní údaje. Ale ono je to jedno. Kdo chce, tak si o mě najde cokoliv. Často vám stačí znát o člověku dva údaje a najdete ho minimálně na facebooku. Nemá už cenu se skrývat, dnes není nikdo anonymní. Váš ksicht je tolikrát zaznamenanej na bezpečnostních kamerách, že když nedáte žádnou svoji fotku na facebook, tak vám to nepomůže. Dokonce se mi podařilo vygooglit i mýho dědu, kterej doma nemá ani počítač, mobilu říká briketa a internet je podle něj nějaká ruská tajná služba. Stejně je jeho fotka dohledatelná.

Nemá cenu se dnes skrývat. Naopak otevřít se lidem a nechat je nahlédnout do svého života je vítané. Zvlášť, když váš život stojí za hovno. Lidi pak mají radost, že na tom nejsou tak hrozně.

Asi už jsem starej

30. ledna 2018 v 18:31 | Maggot
"Volal mi brou, že někam zajdem. Vezmem nějaký hoes a budem spolu flexit, víš co? Prostě na čil. Jakože škrrr." oznamoval mi bratr mojí přítelkyně. Vytáhl jsem mobil a snažil se to rychle zadat do překladače. Měl jsem tam nastavenou Maďarštinu, jelikož jsme předtim společně překládali Hajdom hajdom tydlydom (doporučuju zkusit, je to sranda). Výsledek nedával o moc víc smysl, než zadání. Flexit snad neni výraz pro pohlavní styk, je na to malej a kdyby tomu tak bylo, přestanu mít rád sex, páč z flexy mám panickou hrůzu, přestože jsem někdy přinucen ji používat.

Zpátky k hlavní myšlence. Prostě nějak pomalu a jistě ztrácim krok. To je dost děsivý. Puberťákům nerozumim ani slovo. A to mě děsí, ještě víc, páč stále věrim, že jsem puberťák. Jasně, ve spoustě věcech jsem zpátečnickej tak nějak od přirození, jak se říká, žejo. Nicméně mentálně jsem pořád v 15 letech - teda v 15 v době, kdy mně bylo 15 a ne v dnešní době. Věci, který přijdou puberťákům vtipný, nějak nechápu. Jakože škrrr. Jako proč? Proč nás někdo timhletim musí trýznit? Taky nechápu současé nutkání vlastnit cokoliv s nakousnutým jablkem. Jako proč? Protože to stojí desetkrát víc, než věci, který vyšly ze stejný fabriky, ale nakousnutý jablko nemají? A módu taky nějak nechápu. Je fajn, že díky svým uplým kalhotům nad kotníky je většina chlapců připravena na povodně a nezmáčí si svoje značkový džíny, ale přetáhnout to přes stehna vyžaduje pomoc minimálně dvou lidí. O holkách radši ani nemluvim. Proč maj v pubertě všichni nutkání vypadat stejně originálně jako ostatní? Bojim se do jakých bizardností to může dojít.

Dobře, sorry, mluvim jako důchodci v mehádéčku. Asi mě to sere. Bojim se jak pozadu budu za deset let. A svym dětem snad nebudu rozumět ani jedno slovo. Proboha, já nechci bejt dospělej! Vemte mě mezi sebe! Mám si nechat zůžit kalhoty a nechat je zkrátit nad kotníkama? Mám si koupit něco s jablíčkem? Sorry, jsem socka a nemám na to. Tak asi radši zůstanu dědek. Achjoo Plačící.

Národe, vážně?

28. ledna 2018 v 20:46 | Maggot
Vzal jsem si den, abych to nějak rozdejchal. S tim výsledkem prezidentských voleb se dalo počítat, ale stále jsem měl nějakou malou naději v český národ. Doufal jsem, že zde nežije tolik lidí, kteří uctívají člověka, který je neustále uráží a naváží se do nich. Jediné, co mě uklidňuje je, že ten výsledek byl tak těsný. Ale stejně - jako vážně? A proč? Nedokážu to pochopit. Jasně, Drahoš taky neni žádná výhra, ale stokrát lepší chytráckej dědula, kterej neví, než hulvátskej alkoholik, kterej místo naší země reprezentuje leda tak sám sebe, opakovaně porušuje ústavu, je jednou nohou v hrobě a dělá všude ostudu.

Několik let staré tvrzení současného prezidenta o slaboduchých občanech (kdo to ještě nečetl, tak zde - 7. odstavec) je nejspíš pravdivé. Bohužel. Nedokážu si jinak vysvětlit, jak je možné, že člověka s takovýmy názory a takovou politikou, někdo volí. Navíc ten člověk není nejmladší a nevypadá dvakrát zdravě. Zbývá nám jen se modlit, aby svůj druhý mandát přežil. Nedovedu si představit, co by se tu mohlo dít, kdyby zemřel. Navíc se obávám jeho prosazování přijetí zákona o obecném referendu. Pokud volby dopadly, tak jak dopadly, obávám se, že český národ není schopen rozhodovat o věcech, které se týkají politiky. Stačí, že už dnes v poslanecké sněmovně sedí spousta těch slaboduchých lidí (nemluvim o Babišovi, ten dělá debily z ostatních). Obávám se toho, že pokud se tento zákon přijme, jednou přijde den, kdy budu muset emigrovat, nebo si sednout na zápraží a čekat na přátelskou výpomoc kamarádských států (68) a poté už se asi nikam dál, než na to zápraží nepodívám.

A co mě v předvolebních debatách na facebooku mrzelo nejvíc bylo, že čeština dostávala slušně na frak. Od obou skupin. Přesto, že příznivci současného prezidenta se většinou poznali podle Caps Locku, vykřičníků a mezer před interpunkčními znaménky, ani příznivci pana Drahoše často neměli bůh ví jakou kulturu pravopisu a projevu. Vím, taky dělám často chyby ve svých článcích, ale to je jen mou nepozorností a leností. Nejhorší gramatiku měli ti největší vlastenci. A to je smutné. Myslím si, že pokud člověk neumí dobře ovládat český jazyk, nemůže se považovat za vlastence.

Díky, jste fakt neskuteční! A kdyby mi třeba hráblo a chtěl bych kandidovat na prezidenta, tak prosím vytáhněte tenhle článek, kde říkám, že většina národa je dementní. Třeba mi to přitáhne voliče.

Pohrdání vzdělávacím systémem

19. ledna 2018 v 16:59 | Maggot
"A proč chceš mít dobrý známky?"
"Budu si pak připadat lepší."
"0,5; 0,74; 1,21; 1"
"Co?"
"Připadáš si líp?"
"Ne, nechápu tě."
"Tak to jsem potom zklamal."
"Proč jsi ty čísla napsal?"
"Když dostaneš nějaký malý kladný číslo od nějakýho zakomplexovanýho komunisty, tak se cítíš líp. Když dostaneš ode mě nějaký malý kladný čísla, tak se líp necejtíš. Achjo."
(část konverzace s K.)

Chápete, co jsem tim chtěl říct? Děti, mládiství, mladí dospělí a rodiče těch dětí často lpí na nějaký stupnici nesmyslných čísel, která hodnotí schopnost zapamatovat si a správně popsat něco, co někdo jiný považuje za důležité. Toto hodnocení neni vůbec objektivní, záleží na osobní preferenci hodnotícího. Originalitu často nemají rádi. Na tu totiž nejsme zvyklí a náš vzdělávací systém je jen o zvyku. Mladí učitelé snažící se něco změnit často rezignují a přeberou zvyky od svých starších kolegů, kteří je převzali od svých starších kolegů, a tak se nikam vlastně neposouváme. Chápu, že s těma pubertálníma hovadama ze základky se to občas nedá, ale snaha je zaujmout něčím, co by je mohlo zajímat, narozdíl od sázení pětek a poznámek do žákovský, by taky musela bejt špatná metoda.

Škola má potom vlastně jediný úkol - rozdělit společnost do několika skupin. Úplně se zapomíná na ten hlavní význam školy - zaujmout a vzdělávat. Pokud se člověk musí doma učit, tak škola (vyučující) nesplnila svou práci. Do školy máme chodit právě s tím, že se tam dozvíme něco zajímavého, ne se stresem, nevyspalostí a bolestmi břicha, páč jsme se šprtali do dvou do noci a stejně nevíme, jestli to bude tý bábě za katedrou stačit, páč dává těžký testy a přísně hodnotí. Pokud chce vyučující hodnotit žáky, měl by nejdřív hodnotit sám sebe. Většina z nich to nedokáže a má stále jen tu svou pravdu. Známky tudíž nesvědčí vůbec o inteligenci jedince, stejně jako IQ, které hodnotí schopnost řešit IQ testy.

Zastavte se a zamyslete se - co vám škola dala důležitého do života? Ta otřepaná věta každýho studenta a žáka "A k čemu mi to v životě bude?" je na vlastně na místě. Učí nás spoustu nepotřebných věcí, protože se to tak prostě dělá už dlouho a nic měnit nechcem. Je potom skvělý, že dokážeme zderivovat složenou funkci, ale daňový přiznání už nevyplníme. Je super, že víme, kdy přesně byl položen základní kámen Karlova mostu, ale netušíme, co dělat, aby se nám tu žilo líp. Neříkám, že například dějepis není důležitý - je potřeba znát minulost, abychom mohli vytvářet budoucnost. Jen si myslím, že by se měli vybrat jen užitečné informace a nepodsouvat dětem doměnky jako fakta. Jedna z mála důležitých věcí, co jsem se ve škole naučil, je schopnost improvizovat. A k tomu jsem si vlastně musel dojít sám, díky své lenosti.

Přišel jsem se spoustou negativního a návrh, jak to zlepšit nepadl ani jeden. Nějaká velká reforma ve vzdělávacím systému asi není možná vzhledem k tomu, jak funguje celkově tenhle systém. To by se musel změnit pohled na peníze a jedinečnost člověka a jeho myšlení. Ale nebylo by od věci se zamyslet, co je skutečně důležité a co ne.
Závěrem bych rád doporučil knihu od Kurta Vonneguta - Mechanické piano.

Volíme prezidenta, whoohoo!

12. ledna 2018 v 13:29 | Maggot
Je to tady. Posledně, u článku Povolební depky jsem sliboval, že prezidenta půjdu volit. A taky že jo! Mám vybranýho kandidáta, mám to všechno promyšlený. Je fakt, že v tomhle kole je to vlastně jedno. Vybíráme, kdo se postaví proti králi Milošovi I. Alkoholickému a jeho konkubíně Vlčáčkovi a bude schopný je sesadit z trůnu. Takže na druhý kolo už mám taky vybráno - toho druhýho.

Ale zpátky k prvnímu kolu. Tyhle volby jsou dost propagovaný a každej mladej šašek se známym ksichterm nás ze spotů vybízí, ať dolezeme k volbám. Je to vlastně nakonec hrozně dobře. Vezměte si, že většina voličů jsou Milouškovo vrstevníci. Je potřeba k volbám dohnat i nás, mladý, aby to nevyhrál nekdo s alzheimerem. Lidi přeci volí srdcem a vybírají toho, ke komu mají nejblíž.

Vzhledem k tomu, že tohle jsou moje první prezidentský volby, beru je vážně. V prvnim kole budu volit taky srdcem toho, kdo mi je ze všech kandidátů nejblíž. Vždyť k tomu káždý z kandidátů vybízí. Nejdřív jsem si dělal srandu, že bych volil Mílu, páč je s nim zábava a texty naší kapely by furt dávaly smysl. Jenže, nejsem debil (ne - ehm - možná trochu jo). Zemana volí jen psychopati, kteří se těší, že uvidí, jak někdo umře v přímym přenosu. Miloše teda určitě ne, už jenom že beru ohled na jeho zdraví.

Rozhodl jsem se volit Marka Hilšera. Není dokonalý, ale pro mě je ze všech kandidátů nejlepší. V době revoluce mu bylo asi nějakejch 13 let, takže většinu svýho života prožil v demokracii, která posledních pár let začla zase pokulhávat. Má schopnost (stejně jako jsem uváděl u Pirátů) nahradit všechny ty komouše, co se v politice drží zuby nehty. Konečně bychom se mohli odříznout od tý hnusný historie, u který se trochu zapomíná na to špatný. Nedělám si iluze, že by se Marek mohl dostat do druhého kola, už jenom z důvodu, že se mladý lidi na volby z vysoka vyprazdňujou. Ale chtěl bych vyjádřit podporu panu Hilšerovi, aby všichni viděli, že boj za demokracii má smysl. Podívejte se na Piráty, nikdo jim nevěřil a kde jsou dneska.

Prosím vás, jděte tam, vždyť to tolik času zase nezabere. Hoďte tam, koho chcete. Volte nejen srdcem, ale i rozumem. Jenom pokud můžu poradit, tak bych se vyvaroval volení krále Miloše I. a soudruha Hanniga. Díky.
Po vyhodnocení druhýho kola sem hodim možná nějaký zhodnocení (a nebo taky ne).

EDIT(15.1.2018): Dopadlo to, jak jsme čekali - snad díky propagaci tohoto výsledku. K druhýmu kolu taky dolez, vole!
 
 

Reklama